Večer plný nejen šansonů a balad, 25. 7. 2019

Léto plné hvězd se přehouplo do druhé půli a za chvíli bude program vyčerpán. Když jsem si pročítala nabídku koncertů, bylo to celkem jasné. Je libo šanson? Hurá na koncert Večer plný nejen šansonů a balad. Jdeme se vzdělávat. :-)

Název šanson pochází z francouzského chanson (píseň). Jde o písňový žánr, kde je na text kladen hlavní důraz. Texty mají zpravidla hlubokou myšlenku a bývají zhudebňovány často ve dvojdílné podobě recitativní verze a melodického refrénu. Zpěvák má komorní doprovod, nejčastěji klavír, kytaru nebo harmoniku. Počátky šansonu najdeme už ve středověku, ale nejdelší tradici má ve Francii, už od 18. století. Ve 20. století patřili k nejslavnějším šansoniérům Maurice Chevalier, Edith Piaf, Yves Montand či Charles Aznavour. Od konce 19. století byl šanson oblíbenou složkou kabaretu a začal se spojovat s výraznějšími hereckými kreacemi. Stejný vývoj měl šanson i v Čechách, kde měly takový charakter kabaretní písně Karla Hašlera a Červené sedmy. Červená sedma vychovala i první české šansoniéry, např. R. A. Dvorského. Mezi přední interprety českého šansonu patří Ljuba Hermanová, Hana Hegerová či Eva Olmerová. Tolik k definici žánru a teď už k vlastnímu koncertu. :-)

Večerem nás provedla sehraná dvojice, která společně vystupuje už více než sedm let. Herečka a zpěvačka Teresa Trnková a ke klavíru usedl nejlepší pianista roku 2013 Petr Ožana.

Na úvod zazněla skladba Your Heart Is As Black As Night od americké zpěvačky, klavíristky a skladatelky Melody Gardot. Zajímavostí je, jak se Melody dostala k hudbě. Utrpěla vážný úraz a k uzdravení jí pomohla hudební terapie. Druhá píseň všechny rozesmála. Skladba Jen mě bij, Johny pochází z pera Borise Viana, francouzského prozaika, novináře, kritika, písničkáře a spisovatele. K jeho nejznámějším dílům patří román Pěna dní. Proslavil se i svou písňovou tvorbou. Nejznámější se stala jeho skladba Le Déserteur z roku 1954. Protestoval v ní proti válce v Alžírsku a píseň byla ve Francii zakázána. Jen mě bij, Johny by měla sloužit jako výstraha pro všechny ženy.    :-D Pozor na to, co po mužích chcete. Prostor v písni dostal i Petr. :-)

Každý z nás si někdy dal předsevzetí. A skoro nikdo ho nedodrží. Těch, co vydrží, je opravdu poskrovnu. A přesně o tom byla i píseň Next Year, Baby od autora Jamieho Culluma, anglického jazzového pianisty a zpěváka. Vzpomínkou na jednu z našich předních interpretek šansonů se stala skladba Smíš. V originále se jmenuje Elle. Autorem hudby byl Charles Aznavour a text vytvořil Herbert Kretzmer. S českým textem Ronalda Krause ji u nás proslavila Eva Olmerová. Petr Ožana není jen vynikajícím klavíristou. Jeho záběr je mnohem širší, je také skladatelem a textařem. Ukázkou jeho tvorby se stala skladba Černý blues, ke které složil hudbu. Píseň o tom, že i těžký život stojí za to, aby se žil. Myslím, že s tím souhlasili všichni posluchači. :-) Dalším bodem koncertu byla skladba Patron Saint od americké písničkářky ruského původu Reginy Spektor. Tvorba Reginy se řadí do žánru antifolk. Vzpomínkou na Raye Charlese byla píseň Hard Times (No One Knows Better Than I). Následovala pecka Já jsem vamp, ke které si Tereska sama napsala text. Jak poznamenala, čekala a čekala, až někdo napíše píseň o tom, jaká je skvělá a úžasná. Jak to však bývá, co si člověk neudělá sám, to nemá. :-D

Koncert se blížil ke svému konci a na závěr zazněla skladba Le diable (Ça va) jejímž autorem a interpretem byl Jacques Brel. Tereska nejprve zarecitovala český překlad a pak zazpívala francouzský text. Její francouzština je brilantní. Skladba vypráví o ďáblově výpravě na zem, aby zkontroloval, jak se daří jeho zájmům. S tím co viděl, byl spokojen. Vrátil se do pekla a uspořádal hostinu. Na konci pronesl řeč o výsledku svého pozorování. Bohužel se mu stále daří dobře. Vedou se války, bují korupce apod. Píseň, která vyšla v roce 1954, je stále aktuální. Bohužel.

Oba účinkující měli úspěch, proto přišel na řadu ještě přídavek - skladba My Funny Valentine. Obecenstvo je odměnilo potleskem. Koncert mi kromě zábavy přinesl i spoustu nových podnětů. Poznala jsem žánr šansonu blíže a zjistila, že se mi to velice líbí. Teresa Trnková má nádherný hlas a úžasný projev. Stejně tak si velké uznání zaslouží Petr Ožana za skvělý doprovod a spolupráci při skladbě Jen mě bij, Johny. Tuhle dvojici budu chtít vidět častěji. :-)