V Polsku neovládá operu Fantom, ale upiór. Upiór w operze, Białystok 16. 11. 2019

Jsem anděl tvůj, jsem tvou múzou. Pojď ke mně, pojď za svou múzou...

Tahle slova zná každý fanoušek muzikálu Fantom Opery. Ale co kdyby byla zpívána polsky? Dokážete si to představit? Já už ano. Anioł muzyki mě a ještě dvě mé kamarádky vylákal až do Polska. A rozhodně toho nelituji. :-)

Białystok (po česku Bělostok) je největším městem Podleského vojvodství v severovýchodním Polsku. Leží nedaleko hranic s Běloruskem.

Poprvé byl Fantom Opery v Polsku uveden v roce 2008 ve Varšavě. Odtud byl přenesen do divadla Opera i Filharmonia Podlaska - Europejskie Centrum Sztuki, kde se hraje od roku 2013. Stejně jako naše, je i polská verze non-replicou. Tvůrci si tak mohli vyhrát s vlastní představou. A vyhráli si. Na jeviště přenesli filmovou verzi muzikálu. Užili jsme si tak scény, které v divadelní verzi normálně nejsou.

Opera i Filharmonia Podlaska má nádhernou výpravu. Scéna je překrásná a propracovaná do všech detailů. Pokládám ji za jednu z nejkrásnějších, co jsem viděla. Velkou výhodou divadla je hluboké jeviště. V závěru je tak možné sledovat dění ve Fantomově doupěti a za ním Raoula vnikajícího do podzemí opery. Divadlo má i velké varhany, které zní při Erikově komponování opery Don Juan triumfující. To byl zvuk. :-) A co nás zaujalo hned na první pohled, byl obrovský lustr. Pro svou velikost měl vyhrazena i čtyři místa v první řadě. :-) Složité kulisy nádherně dotvářely příběh. Jejich přestavování zabralo v několika případech více času, takže se některé části scén odehrávaly před oponou. Ale stálo za to si chvilinku počkat.

Celé představení doprovázel početný orchestr, který řídil dirigent Maciej Pawłowski.

Kostýmy vytvořili Magdalena Tesławska a Paweł Grabarczyk. Jsou střídmější a krásně dokreslují atmosféru 19. století. Bylo trochu nezvyklé vidět madame Giry ve fialových šatech, ale za chvíli nám to už ani nepřišlo. Maska rudé smrti je rovněž odlišná. Fantom má na sobě při vstupu na ples dlouhý červený plášť, tmavý kabát, vysoké černé boty a rudou košili. Na hlavě tmavý třírohý klobouk. Maska je zlatá, osázená drahými kameny. Scéna Maškarní je laděná do kombinace černé, bílé a zlaté. Působí velmi elegantně. V závěru muzikálu na sobě Fantom nemá svůj obvyklý frak, ale bílou košili a černé kalhoty s vysokými botami.

A teď už k samotnému ději. Mám pár postřehů, které mi utkvěly v paměti. Jak už jsem řekla, divadelní verze vychází z filmového zpracování z roku 2004. Může dojít k prozrazení tajemství, takže upozorňuji dopředu. Chcete-li navštívit Polsko a nechat se překvapit jejich verzí - NEČTĚTE TO!

Velmi jsme se těšily na scénu se zrcadlem. Šatna, ve které se odehrává, byla zaplněna květinami. Když došlo na očekávanou část, bylo Fantoma slyšet, ale zrcadlo se nerozsvítilo. Nejdřív jsem měla pocit, že asi nefunguje osvětlení, ale zřejmě to tak mělo být. Christine stála celou dobu k zrcadlu zády. Fantom se v zrcadle objevil až při textu "Jsem anděl tvůj, jsem tvou múzou...". Zrcadlo se neotvírá tak jako u nás, ale Christine tak nějak pohltí. Najednou je prostě pryč. Stejně jako ve filmu je vidět jak Erik vede Christine po schodech do podzemí a pak vypluje loďka na jezero. Velmi se mi líbilo pojetí svícnů. Byly na kolečkách a pohybovali s nimi tanečníci nalíčení jako sochy. Měly jsme tak opravdu dojem, že výzdoba svícnu najednou ožila. A už jsme byly ve Fantomově podzemní říši. Na scénu vyjely obrovské varhany a na druhé straně zase výklenek, ve kterém se objevuje figurína se svatebními šaty. Začala Hudba noci. :-) Dostávám se k prvnímu odmaskování. Velmi pěkné provedení. Fantom čeká na Christine, něžně ji hladí po obličeji a ona jeho. Najednou je maska dole. Ale my ji neuvidíme. Kdepak, Fantom nám svou tvář neukáže. Buď se obrátí k publiku zády, nebo tak, aby byla vidět ta "zdravá" část.

Carlotta si před svým ponížením v opeře Il Muto stříkne do úst svou medicínku, čímž je vysvětleno, proč došlo k selhání, ale nekváká. Její podání vypadá spíš jako, když se jí hlasivky stáhnou a nemůže vydat žádný zvuk.

Další, na co se vždy těším, je scéna na střeše opery, kde si Raoul a Christine vyznají lásku. Kvůli náročnějším kulisám se rozhovor Christine a Raoula o existenci Fantoma odehrává před oponou. Střecha se sochou se ukáže až při duetu O víc tě nežádám. Fantom je schovaný za sochou a po odchodu milenců zvedá ze země svou růži, kterou Christine odhodila. Ve vzteku a zoufalství ji zmačká a přísahá pomstu. První polovina končí pádem lustru, který je velmi efektní. Lustr padá rychle a ještě z něj prskají jiskry. S kamarádkami jsme si to náramně užily.

Ve druhé části se zmíním o scéně na hřbitově. Opět nádherná scéna. Mezi náhrobky se povalovala mlha. Christine přichází k hrobu svého otce a zpívá svou árii. Pak se ozve Fantomův hlas a vzápětí se ukáže na střeše hrobky. Do děje zasahuje Raoul a varuje Christine. Fantom po něm vystřelí ohnivou jiskru, která dopadne vedle obrovského náhrobku. Ozve se rána a vzápětí na místě, kde dopadla, stojí Erik s kordem připraveným k souboji. Ano, v polské produkci mají scénu souboje, která je i ve filmu. Musím říct, že efekty mají v Polsku dokonalé. :-)

A už se pomalu blížíme k závěru. Chci se zmínit ještě o scénách opery Don Juan a o samotném finále. Scéna Fantomovy opery je zcela odlišná, než na jakou jsme zvyklí od nás. Na scéně se objeví zrcadlové jehlany a celá company s Carlottou se přesune dozadu. V popředí zůstane červená pohovka, o které si nejsem jistá, že by svým stylem patřila do 19. století. Kolem ní se odehraje rituál svádění mezi Erikem a Christine. Scéna je pojata jako společný tanec Fantoma a jeho lásky. Ten nápad je zajímavý a velmi se mi líbil. A skláním se před umělci. Tančit flamenco a k tomu ještě zpívat, to asi nebylo nejjednodušší. Tady dojde k druhému odmaskování, které mě překvapilo. Fantom ve svém vyznání prosí Christine, aby s ním zůstala, a ta mu sundá masku. Nestrhne mu ji. Prostě k němu přistoupí a Erik si ji nechá sundat. Teprve mrtvola Piangiho, která vypadne na scénu, a výstřel z vojákovy pušky ho probudí a on unáší Christine do podzemí. Zřejmě pro její krásu zapomněl na celý svět. :-)

A poslední myšlenka patří finále. Když Christine vrací Fantomovi prsten, odchází velmi rychle a jeho vyznání "Christine, má lásko." zaznívá do prázdného prostoru. Trochu mi to tam chybělo, že jí to neřekl do očí. Muzikál končí tak jak to všichni známe. Fantom usedá do křesla, přikryje se svým pláštěm a jeho pronásledovatelé už nacházejí pouze masku.

V hlavních rolích Fantoma a Christine vystoupili Tomasz Steciuk a Kaja Mianowana. Oba se nám velmi líbili. Kaja je drobná a její Christine je něžná. Umí se však ozvat, když je potřeba. Má velmi příjemný hlas, jen v některých chvílích mi přišel slabší, jako by byl ztlumený port. Když si ji porovnám s naší Mončou Sommerovou, tak Monika je výraznější po herecké stránce a hlas má rovněž výraznější. Přiznávám se, že jsem tak trochu doufala, že v hlavní roli chytneme Damiana Aleksandera, ale Tomasz mě zcela okouzlil. Má nádherný sytý hlas. I po herecké stránce byl velmi dobrý. Když jsme se bavily o zhlédnutém díle, došly jsme k závěru, že má něco z obou našich Fantomů. Herectví má podobné jako Radim Schwab. Při odmaskování je rozzlobený, ale převažuje tam smutek. Není jen zlý. V situacích, kdy má být afektovaný - byl, ale nepřehání to. A jedna úsměvná myšlenka. Jsem zastáncem toho, že Fantom Opery by měl mít na jevišti oholenou tvář a našim Fantomům jsem to vždy zazlívala. Po návštěvě v Polsku jsem zjistila, že i jinde Erikové zlobí. Polský Fantom má dokonale udržované vousy. Asi pravidelně navštěvuje barbershop. :-) No, dobrá tedy. Ale stejně si myslím, že by Erik vousy mít neměl.

Účinkující i orchestr byli odměněni potleskem ve stoje. Není zvykem, že by umělci vycházeli po představení mezi fanoušky, aby rozdali podpisy a vyfotili se. My přesto podpisy v programu máme. :-) A jak jsme se k nim dostaly? To vám ráda povím. Není nad to, když máte ve skupině někoho, kdo ovládá jazyk země, kterou chcete navštívit. My takové štěstí měly. Díky naší šikovné překladatelce se nám podařilo navázat přátelské vztahy se zaměstnancem divadla. Poradil nám, kde si na podpisy můžeme počkat. Zkusily jsme a ono to vyšlo. :-) Sice jsme umělce překvapily, ale vypadali, že je naše poděkování potěšilo. Ochotně se nám podepsali a chvíli jsme si s nimi, prostřednictvím naší kamarádky, i povídaly. Madame Giry se zajímala o průběh naší cesty. Ředitel André si vzpomněl na svou návštěvu Prahy. S Fantomem jsme si též mohly promluvit. Pochlubily jsme se svým skóre návštěvnosti. Když to slyšel, jen vykulil oči a pak pronesl: "Tolik? To už je skoro choroba ne?". No, myslím, že není v našem okolí jediný, kdo si to myslí. :-D A vzápětí se nás zeptal: "Víte, že Praha také chtěla mít Fantoma Opery?" Abychom to nevěděly. :-D Však jsme se také hned ozvaly, že u nás už ho máme, tedy měli. :-)

Naše cesta za Fantomem Opery byla velmi vydařená. Představení jsme si krásně užily a odjížděly jsme plné dojmů. Však ještě ve vlaku oblažovaly mé kamarádky cestující zpěvem. Já ne, já zpívat neumím a proto nebudu riskovat, že mě z vlaku vyhodí. :-D Kdo máte rádi Fantoma Opery, tak určitě navštivte polskou produkci. Je nádherná. :-)