The Phantom of the Opera - a dream come true, 4. 8. 2018
15.08.2018
Je to tady! Nadešel den D, hodina H a okamžik F. Dnes mne a děvčata čekal zážitek, který nemůžu nazvat jinak než splněným snem. Představení muzikálu The Phantom of the Opera v Her Majesty's Theatre (doslovný překlad: Divadlo Jejího Veličenstva). Nádherná budova divadla stojí ve West Endu v londýnské čtvrti Westminster. Divadlo vzniklo v roce 1705 pod názvem Queen's Theatre. V roce 1837 byl název divadla změněn na Her Majesty's Theatre a později se měnil v závislosti na pohlaví aktuálně panujícího vládce Velké Británie - pokud byl na trůně král, neslo divadlo název His Majesty's Theatre (Divadlo Jeho Veličenstva). Od roku 1952 nese stávající název (Podle královny Alžběty II.).
Zakladatelem divadla byl architekt a dramaturg John Vanbrugh. Časem se přeorientoval na repertoár operní. V letech 1711-1739 zde proběhly premiéry více než 25 oper Georga Friedricha Händla. V roce 1789 zničil divadlo požár. Nová budova byla slavnostně otevřena v březnu 1791. Na počátku 19. století se divadlo stalo sídlem Královské opery. Po dalším ničivém požáru v prosinci roku 1867 a jeho opravě byla nakonec budova divadla stržena. Novou budovu projektoval Charles Phipps pro Herberta Beerbohm Tree, zakladatele Královské akademie dramatického umění (Royal Academy of Dramatic Art). Otevřena byla 28. dubna roku 1897. Po první světové válce se divadlo stalo známým především uváděním operet a později muzikálů.
Od roku 2000 je majitelem divadla skladatel Andrew Lloyd Webber (prostřednictvím své firmy Really Useful Group). Formálně mu náleží jen budova, pozemek pod ním je královským majetkem.
9. října 1986 se zde konala světová premiéra muzikálu Fantom Opery, který se tu uvádí nepřetržitě již téměř 32 let. Viktoriánský ráz budovy pěkně koresponduje s dějem muzikálu...
Tak to byl krátký exkurz do historie místa, kde se tento úžasný muzikál odehrává a teď už k samotnému představení. Byla jsem naprosto uchvácena a myslím, že každý, kdo má rád příběh Fantoma Erika a hudbu A. L. Webbera by si měl tohle představení aspoň jednou za život dopřát.
Divadlo má krásnou atmosféru už při vstupu a celé představení jede jako dobře promazaný hodinový strojek. Kulisy a kostýmy jsou nádherné a menší hlediště nemá žádné nevyužité místečko.
Vůbec nevadí, že neumíme perfektně anglicky. Příběh je notoricky známý a máme ho naposlouchaný, takže víme, co se bude dít. Navíc nám už v hlavě zůstaly české texty.
Samozřejmě se neubráním srovnávání s českou verzí. Prvním rozdílem je samotný lustr. V Londýně je menší, ale jeho pád je mnohem rychlejší a tedy působivější. Po Christinině úspěšném vystoupení nenásleduje v Londýně sprška okvětních plátků růží. Scénu s padajícími lístky a medailonem mám ráda a myslím, že tam krásně zapadá. Před scénou se zrcadlem zůstávají v pozadí za šatnou cvičící baletky. Při prvním odmaskování Fantoma v Londýně neuvidíte jeho znetvoření. Na to si musíte počkat až do scény Don Juan triumfující. Byly jsme zvědavé, jak se vyřeší scéna na střeše opery, kde jsme nemohly najít nic, za čím by se mohl Fantom schovat. A překvapení opravdu přišlo, když se snesl od stropu na části výzdoby. Velmi efektní a působivé. Řekla bych, že máme zajímavější scénu Prima Donna. Podobnou jako ve filmu. V Londýně se celá scéna odehrává pouze v kanceláři ředitelů. Oproti tomu v londýnské verzi chybí scéna zásnub, která je pouze u nás. V závěru, když Fantom propustí Christine, aby odešla s Raoulem, je vidět, jak odjíždějí v pozadí za mříží na loďce. Možná, že v průběhu času bych si vzpomněla ještě na další detaily, ale tohle jsou ty hlavní, co se mi momentálně vybavují.
Jsem opravdu šťastná, že jsme v Londýně byly teď, protože jsme měly možnost vidět v hlavní roli Fantoma Bena Lewise. V září v této roli skončí. Pro mě zůstává nejlepším Fantomem. Jeho pojetí role bylo naprosto odzbrojující. Jak to jen popsat... Jeho Erik je šílený, ale není psychopat. Před prvním odmaskováním, když si zapisuje noty, vytváří podobu skladatele, který zcela svému dílu propadl a sám se tím dostává na hranici šílenství. Do postavy Fantoma vložil i jeden velice pěkný rys. V momentě, kdy se zdá, že jeho cíl je nadosah a už ho má v kapse, mění se Fantom v nezkušeného, nemotorného ňoumu, který neví jak se svým vítězstvím naložit. Nádherná ukázka jeho odtržení od společnosti. Benův herecký i pěvecký projev byl dokonalý. Když si porovnám londýnského a českého Fantoma, tak bych řekla, že Radim Schwab se pojetí Bena Lewise velice těsně přibližuje, ale Ben to má ještě o něco "vyšperkovanější".
Christine Kelly Mathieson je něžná a velice přesvědčivá. A musí mít i odvahu. Ben s ní pěkně třískal o jeviště. Když Fantom zuřil, tak Christine prostě letěla. V porovnání s naší Christine Monikou Sommerovou zůstává u mne na druhém místě. Monika má lepší herecký projev a příjemnější hlas.
Z dalšího obsazení bych vyzdvihla představitelku Carlotty Laru Martins. Carlotta v Londýně není vůbec afektovaná. Naopak. Když pronese, že odchází, není to planá výhružka, aby ji někdo přemlouval. Lara Martins s koncem sezony rovněž odchází.
Ostatní obsazení bylo skvělé, musela bych jmenovat jednoho po druhém, ale vyzdvihnu ještě jedno jméno. Philip Griffiths (Monsieur Reyer), který je držitelem Guinnessova světového rekordu jako nejdéle hrající člen obsazení v produkci West Endu. Ve Fantomovi Opery hraje již 28 let.
Abych to nějak shrnula. Londýnský The Phantom of the Opera je neskutečný zážitek, který mne naprosto uzemnil. Neubránila jsem se srovnávání s naším pražským Fantomem a něco mají lepší v Londýně a něco se mi zase více líbí u nás. Nemůžu říct, co je lepší, protože každá verze je jiná. Londýn má lepší podmínky a za těch 32 let je dílo dotaženo k dokonalosti. Ale to neznamená, že náš český Fantom Opery je horší. Není. A navíc, je prostě NÁŠ.
Po představení jsme si počkaly na účinkující u stage door a podařilo se nám ulovit i pár vzpomínek a památek. Všichni byli velmi milí a Ben Lewis se nám dokonce omlouval, že jsme na něj musely čekat.
Co ještě dodat? Prostě se mi splnil jeden z mých životních snů!!! :-)
Detaily k historii divadla má návštěvník přehledně vypsané v programu k představení.
foto: autorka
foto: autorka
foto: autorka
