Tajemství Panského domu
Jacobsová Anne, Panský dům, Knižní klub 2017, 464 stran bez obrázků
Augsburg roku 1913. Do domu továrníka Melzera přichází mladá Marie Hofgartnerová, aby nastoupila jako pomocná síla v kuchyni. Marie vyrůstala v sirotčinci a má i nalomené zdraví. Málem onemocněla tuberkulózou. Služebnictvo se k ní zpočátku chová odtažitě a nechápe, proč nad ní pan továrník drží ochrannou ruku. Marie je tvrdohlavá a nebojí se prosadit si svůj názor. Postupem času se začíná sbližovat se svými spolupracovníky i s panstvem. Stoupá i v hierarchii domu, z pomocné síly se stává komornou. Zejména továrníkova nejmladší dcera Katharina v ní nachází spřízněnou duši. Katharina je bohémka milující umění. Objeví u Marie malířský talent a začne ji v tomto oboru vzdělávat. Velký dojem udělá Marie i na továrníkova syna Paula, který se do ní postupem času zamiluje. Sympatie jsou vzájemné, ale Marie se citu brání. Ví moc dobře, že mladý pán se nemůže oženit se služkou.
Čas běží a Marii začíná být divné, že ve svém okolí stále častěji naráží na zmínky o svých rodičích a jejich spojení s továrníkem Melzerem. Postupně začíná odkrývat jednotlivé střípky své minulosti, aby zjistila, že její příchod do vily rozhodně nebyl náhodný. Jak to bylo s jejími rodiči doopravdy? Bude její lásce k Paulovi přáno? Pokud vás to zajímá, přečtěte si Panský dům.
Kniha Panský dům je prvním dílem ze zamýšlené trilogie. Odehrává se mezi roky 1913-1914. Čtenáře láká na poznámku, že je napsaná po vzoru Panství Downton. Podle mého názoru je britské panství lépe propracováno a charaktery jednotlivých postav jsou mnohem barvitější, ale příběh zasazený do Německa před první světovou válku mě bavil. Kdo má rád příběhy ze světa "pod schody" a "nad schody" bude spokojen. Milostný příběh s předvídatelnou zápletkou, který končí šťastně.
Zpočátku jsem se do knihy nemohla začíst. Musela jsem si zvyknout na autorčin styl. Hodně při čtení ruší množství chyb a překlepů. Troufám si tvrdit, že kniha nezahlédla korekturu ani zdálky. Vynechaná písmenka, jména psaná pokaždé jinak, takže chvíli váháte, zda je řeč o stejné osobě. Trochu mne vyvádělo z míry, že po ukončení přímé řeči následovaly pasáže, které na ní navazují, ale uvozovky už nemají. Trochu zvláštní pojetí. Snad mělo jít o nevyřčené myšlenkové pochody jednotlivých postav.
Podtrženo sečteno, příběh se mi líbil. Ke konci jsem už nechtěla od knihy odcházet. Patří k těm méně náročným oddechovkám na dlouhé zimní večery. Určitě si přečtu i další díly. Jsem zvědavá, kam se bude ubírat Mariin osud dále a jak na rodinu a továrnu dopadnou události první světové války.
