Sen noci svatojánské ve skanzenu Vysoký Chlumec, 19. 8. 2021

Anglický básník, dramatik a herec William Shakespeare tvořil v éře královny Alžběty I., označované jako zlatý věk Anglie. Své hry psal v tzv. blankversu - nerýmovaném verši sestaveném z pěti jambických stop. Jeho díla byla označována za laickou bibli. Mezi lety 1595 a 1596 napsal komedii Sen noci svatojánské. Kdo by si pomyslel, že se jeho hra stane jednou z nejoblíbenějších a nejvíce uváděných inscenací.

Děj příběhu je orámován přípravami na svatbu aténského knížete Thesea s královnou Amazonek Hippolytou, které naruší stížnost Theseova dvořana Egea na vzpurnou dceru Hermii. Otec jí vybral za ženu Demetria, ale Hermie miluje Lysandra a jen za něj se chce provdat. Do Demetria je beznadějně zamilovaná Helena. Čtveřice milenců se v noci setká v lese za městem a dostane se do nebezpečné blízkosti manželské hádky krále elfů Oberona s královnou víl Titanií. O zmatky není nouze a Oberonův sluha Puk je s potěšením přiživuje. Kromě milenců se v lese sešla ještě skupina místních ochotníků, kteří sem přišli zkoušet divadelní představení na počest knížecí svatby. Ani oni nejsou ušetřeni Pukova řádění. Po dlouhé noci přichází svítání a vše se vrací do normálu. Závěrečnou oslavu tří šťastně uzavřených manželství završuje divadelní představení o věrné lásce Pyrama a Thisby v podání ochotnického spolku.

Sen noci svatojánské má za sebou celou řadu uvedení a v roce 2020 se dostal do repertoáru Městského divadla Kladno. V překladu Martina Hilského hru režíroval Martin Vokoun. Výprava je dílem Adély Kostkanové. Hudbu k inscenaci složil Zdeněk Dočekal. Výprava inscenace je minimalistická. Hlavním prvkem jsou obří židle, které tvoří trůn, lavičku, prostě co je zrovna potřeba. Důležitou součástí představení jsou loutky představující víly a elfy. Světu nadpřirozených bytostí jsou přizpůsobeny kostýmy. Víly a elfové i jejich vládci vypadají jako postavy z pohádek a bájí. Svět lidí je pojat moderněji. A co mě trochu zaskočilo, byly kostýmy ochotníků nacvičujících divadelní představení. Když poprvé vyšli před publikum, měla jsem chvíli dojem, že místo na Shakespeara jsme přišli na Ženu za pultem. Ale v průběhu hry jsme na to úplně zapomněli.

V rámci Středočeského kulturního léta zavítalo Městské divadlo Kladno do skanzenu lidových staveb na Vysokém Chlumci. Představení mezi vesnickými domečky mělo hned jinou atmosféru.

V roli rozhádaných nadpřirozených vládců Titanie a Oberona vystupovali Marie Jansová a Jakub Hubert. Škodolibého sluhu Puka hrál Jan Pichler. Prostředí na Vysokém Chlumci nabídlo účinkujícím spoustu volného prostoru a zejména Puk se dost naběhal. Obíhal publikum, probíhal mezi řadami a dočkali jsme se i vtipných komentářů, např. když Puk zjistil, že po pravé straně hlediště se nedá proběhnout. Vrátil se k svému vládci a s omluvným výrazem hlásil, že ta cesta nikam nevede. Dokonce se stihl i seznamovat s divačkami. Jedné z přihlížejících slečen navrhl, jestli by neměla zájem o rande, když tak pozoroval zamilované páry. :-)

Knížete Thesea a jeho nevěstu Hippolytu hráli Michal Maléř a Barbora Janatková. Čtveřici milenců ztvárnili Barbora Hron Vovsíková, Diana Hauptová, Tomáš V. Hron a Jan Strýček. Čtveřici ochotnických herců si zahráli Dominik Migač, Jaromíra Mílová, Kristina Sitková a Petra Majerčíková. V paměti mi určitě dlouho zůstane Dominik Migač v roli Klubka. Jeho výkon byl opravdu nezapomenutelný. Prohýbali jsme se smíchy. Nezapomenutelné bylo i konečné představení o lásce Pyrama a Thisby se zdvořilým lvem, který se nezapomněl publiku představit a ujistit ho, že mu neublíží. :-)

Ve hře nechyběly ani písničky, takže přesahuje z kategorie činohra.

Publikum se královsky bavilo a účinkující odměnilo vřelým potleskem. Odcházeli jsme ze skanzenu příjemně odreagovaní a nabití dobrou náladou. :-)