Semafor slaví 60 let a Kytice nás baví už 47 let. Kytice 19. 6. 2019
Divadelní sezóna se chýlí ke konci a čekají nás dva měsíce prázdnin. Herci si odpočinou, načerpají nové síly a diváci mají čas na zahojení zářezů v úsporách. Na chvíli odpadnou věty: "Kam zase jdeš? Nebyla jsi v divadle nedávno?" Také to znáte, že? :-)
Já jsem si vyrazila do divadla Semafor na představení Kytice, které je už pro mne záležitostí tradice. Aspoň jednou do roka si na ni zajdu. Semafor letos oslaví 60 let své existence a Kytice patří k nejúspěšnějším hrám v jeho historii. Jaké byly osudy divadla a Kytice?
V roce 1959 založila dvojice Jiří Suchý a Jiří Šlitr divadlo Semafor. Název je zkratka - SEdm MAlých FORem. Zakladatelé se chtěli věnovat širokému spektru žánrů (film, poezie, jazz, loutky, tanec, výtvarné umění a hudební komedie). První premiérou divadla se 30. října 1959 stala hra Člověk z půdy. Autorem libreta byl Jiří Suchý, hudbu složil Jiří Šlitr. Představení doprovázel orchestr divadla pod vedením Ferdinanda Havlíka. V titulní roli spisovatele Antonína Sommera se alternovali Miroslav Horníček a Miloš Kopecký. V dalších rolích se objevila řada populárních zpěváků, např. Waldemar Matuška, Pavlína Filipovská či Karel Štědrý. V roce 1960 mělo premiéru představení Zuzana je sama doma - pásmo písní spojené reprodukovaným mluveným slovem a doplněné filmovou projekcí. Obě zmíněná představení měla u diváků velký úspěch a určila tak směr, kterým se divadlo mělo dále ubírat - cestou autorského divadla. Od počátku se soubor potýkal s problémem prostoru. Původně hostoval v divadle Ve Smečkách (dnes Činoherní klub). V roce 1961 musel soubor budovu opustit a až do roku 1964 se neustále stěhoval. V roce 1964 bylo rozhodnuto o rekonstrukci divadla v pasáži Alfa pro potřeby Semaforu. Zůstal tu až do roku 1993, kdy byl dům v restituci vrácen původnímu majiteli. Na čas našel Semafor útočiště v prostorách Hudebního divadla Karlín, ale po povodních v roce 2002 se znovu stěhoval. V roce 2005 přesídlilo divadlo do Dejvické ulice, kde působí dodnes.
Souborem divadla prošla celá řada hereckých a pěveckých hvězd, jmenujme např. Waldemara Matušku, Karla Gotta, Evžena Jegorova, Evu Pilarovou, Věru Křesadlovou, Petru Černockou, Milana Drobného, Leonu Machálkovou, Tomáše Trapla ad. Semafor dal vzniknout i dvěma samostatným uměleckým skupinám. V roce 1967 tu začala účinkovat dvojice Jiří Grossmann a Miloslav Šimek a o devět let později založil vlastní skupinu Josef Dvořák. Obě seskupení opouští Semafor v roce 1990.
Nejúspěšnější hrou divadla se stal muzikál Kytice. Premiéru měl v roce 1972, ale základ vznikl už o dva roky dříve. V roce 1970 dokončovali Jiří Suchý a Ferdinand Havlík hru Čarodějky, hororovou komedii inspirovanou událostmi v Salemu. Autoři potřebovali oddělit dvě scény, odehrávající se během dvou dnů. Autor libreta Jiří Suchý přišel s nápadem vytvořit humornou verzi Erbenovy balady Svatební košile. Skladatel Fedinand Havlík jeho nápad uvítal a zhudebnil. Do role Umrlce byl obsazen zpěvák Jiří Helekal a v roli Panny vystupovala Jitka Molavcová, vítězka celostátní pěvecké soutěže Talent 70, a od roku 1970 i členka divadla Semafor. Čarodějky měly premiéru v roce 1971. Mezihra Svatební košile sklidila obrovský úspěch. O rok později byla ze hry vyňata a Jiří Suchý připsal variace dalších Erbenových balad. Režie se ujal Jiří Císler. Premiéra Kytice proběhla 14. března 1972. Stala se velmi oblíbenou, odehrálo se téměř 600 repríz. K novému uvedení došlo v letech 1991 a 1993. K 50. výročí založení divadla v roce 2009 byla Kytice vybrána jako nejslavnější hra jeho historie. Slavnostní premiéry proběhly 17. a 18. září 2009. Kytice je stálicí repertoáru a dodnes má za sebou už přes 800 repríz. A tady se musím přiznat k tomu, že mě pan Suchý dostal. Balada Bludička, totiž není součástí Erbenovy Kytice. Když jsem narazila na rozhovor, ve kterém to pan Suchý prozradil, letěla jsem hned do knihovny a prohledávala sbírku. Opravdu jsem ji nenašla. :-) Když slyším úvodní sborovou recitaci, tak bych pokaždé byla schopná přísahat, že to Karel Jaromír Erben je. :-D
To byl jen kratičký nástin historie divadla a představení. Středeční Kytice byla poslední před prázdninami. Všichni účinkující si to náležitě užívali a s nimi i my v hledišti. Jeden druhého rozesmával a obohacoval text různými perličkami. Byli rozjetí tak, až jsem je podezírala z toho, že si před představením něco "šlehli". :-D Konečně jsem se dočkala a v roli Polednice viděla Václava Koptu. Dosud jsem pokaždé měla Felixe Slováčka jr. Roli má Václav Kopta pojatou trochu odlišně, ale vtipní jsou oba. Kytice je dílo, u kterého není třeba hlídat termíny umělců. Všechny alternace pobaví. K obohacení textu došlo v baladě Zlatý kolovrat. Matka Tereza Hálová odpověděla králi Jiřímu Štědroňovi na repliku "Babo jedu." místo obvyklého "Jeď, synku, jeď." nově "Jeď, dědo, jeď." Což krále mírně zaskočilo a zdálo se, že je dotčený. Nezůstal jí nic dlužen a Matka kvůli záchvatu smíchu měla občas problém dokončit větu. Krize potkala i Lesů pána Radima Schwaba, kterého Františka Jitka Molavcová sváděla tak vehementně, že se rozesmál a nezbylo mu než schovat záchvat smíchu pod krempu svého klobouku. Navíc bych řekla, že ho Františky návrh vyděsil a na otázku, zda by si nechtěl rozšířit své obzory, odpovídal nesouhlasným vrtěním hlavy. Mluvit nemohl. :-D
Publikum se bavilo a ani se nechtělo věřit, že představení uplynulo tak rychle. Účinkující a orchestr byli odměněni bouřlivým potleskem vestoje. A pravidelní návštěvníci divadla vědí, že pak následuje něco, "čemu se latinsky říká bonus". Tentokrát jsme si vytleskali přídavky dva.
Byla by chyba opomenout i šikovné holky uvaděčky, které mají v Semaforu na starosti ohlášení přestávky malým hudebním číslem. Kdo by odolal takovému pozvání. :-)
Velectěné publikum,
patří k našim zlozvykům,
že zas a zas, v tento čas,
zazní tu náš tichý hlas.
V tuto chvíli jémine,
přestávka vás nemine.
Už je tu a v bufetu,
čeká na vás drink...
Děkuji všem za krásný večer, přeji pěkné léto a od září zase na shledanou v divadle. :-)
Informace k historii divadla lze čerpat z následujících zdrojů:
Suchý, Jiří a Kadlec, Václav, ed. Encyklopedie Jiřího Suchého. Divadlo. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2001-2004. Encyklopedie je dělena do svazků podle období.
Englich, Ivan a Suchý, Jiří. Englich fotil - Suchý vzpomíná. 1. vyd. Praha: Akropolis, 2011.
Suchý, Jiří. Fenomén Jiří Suchý: (dva rozhovory z let 1990 a 2010). 1. souborné vyd. Praha: Galén, ©2011.
https://www.semafor.cz/minulost-semaforu
Divadelní programy k inscenaci Kytice.