Retro muzikál Rebelové má za sebou svou premiéru, 9. 7. 2021

Pod pojmem "zlatá šedesátá" si vybavíme dobu 60. let 20. století, kdy kultura procházela obrovským vzestupem. Jmenujme např. filmy Obchod na korze nebo Ostře sledované vlaky, které si vybojovaly cenu Oscar. V literatuře dostali svou šanci do té doby zakázaní autoři a fenoménem se stalo např. Divadlo Semafor.

Kultura se stávala jakousi platformou pro opozici politice a Československo se ocitlo v době tzv. Pražského jara. S nástupem Alexandera Dubčeka do funkce prvního tajemníka KSČ v lednu 1968 začala snaha o vytvoření nového systému nazývaného "socialismus s lidskou tváří". Počítal se zárukou občanských práv, částečným obnovením soukromého sektoru a nápravou některých majetkových křivd. Nesouhlas se směrem, který Československo nabralo, se projevil brzy. Už v březnu 1968 začala padat slova o kontrarevoluci. Sovětské vedení v čele s Leonidem Brežněvem uvažovalo i o možnosti vojenské invaze. Poslední jednání mezi sovětskou a československou delegací proběhlo na přelomu července a srpna 1968 v Čierné nad Tisou. Brežněv se snažil donutit Dubčekovo vedení k radikálnímu zásahu proti formující se občanské společnosti. Výsledky jednání interpretovaly obě strany odlišně. Dne 18. srpna 1968 schválila tzv. pětka (pět států Varšavské smlouvy) obsazení Československa svými vojsky. V noci z 20. na 21. srpen zahájily armády Sovětského svazu, Maďarska, Bulharska, Polska a NDR okupaci Československa. Zabito bylo sto československých občanů a stovky utrpěly zranění. Během deseti dnů přesáhly škody na majetku 4 miliardy Kčs. Tisíce obyvatel emigrovaly do zahraničí.

Do českého pohraničí a osudného léta roku 1968 umístili autoři Filip Renč a Zdeněk Zelenka děj filmového retro muzikálu Rebelové. Filip Renč se při natáčení údajně inspiroval klipem k písni Dáme si do bytu, kterou zpívají Josef Bek a Irena Kačírková. Společně se Zdeňkem Zelenkou vytvořili scénář příběhu osudové lásky maturantky Terezy a vojenského zběha Šimona. Filip Renč se ujal režie a kostýmy vytvořila Kateřina Mírová. Film obsahoval písně ze "zlatých šedesátých", např. Pátá, Hvězda na vrbě ad. Premiéra se konala v roce 2001. Do hlavních rolí byli obsazeni Zuzana Norisová a Jan Révai. Šimonův zpěv nahrál Bohuš Matuš. Film získal dvě ocenění Český lev za zvuk a kostýmy.

Z filmového plátna se muzikál Rebelové přesunul na divadelní prkna. V roce 2003 proběhla premiéra jevištní verze v pražském Divadle Broadway. Na prosinec 2020 byla naplánována premiéra Rebelů v nové úpravě scénáře a nové scéně v Hudebním divadle Karlín v Praze, opět v režii Filipa Renče. Pandemie ji posunula o půl roku. Dne 9. června 2021 proběhla premiéra v rámci Muzikálového léta na Letní open air scéně v Letňanech.

Scéna a projekce dotvářející atmosféru a děj je dílem Petra Hlouška. A že bylo na co se dívat. Ať už na budovu Restaurace U rybníka, která se pouhým otočením změnila na nádraží, vlak, nebo prostředí továrny. To vše ještě podpořené projekcemi buď zcela reálného prostředí, nebo jako v případě písničky Š-Š-Š vesele barevného a snového. Pomocí projekce je znázorněn vstup cizích vojsk na území státu. Přiznám se, že nebylo nic příjemného sledovat obrovský tank, který se objevil na plátně. Zejména, když se hlaveň děla neomylně stočila směrem k publiku. To i mráz běhal po zádech. :-) Zaznělo rozhlasové hlášení o vstupu vojsk a na plátně se střídaly dobové fotografie.

Kostýmy vytvořil Roman Šolc. Jméno, které už je mezi příznivci muzikálu známé, minimálně tím, že je autorem kostýmů k Fantomovi Opery. Móda šedesátých let je barevná a jednoduchá a vůbec by mi nevadilo, kdyby se zase vracela. Zejména zvonové kalhoty by se zase mohly rozšířit. :-)

Velkým plusem představení Hudebního divadla Karlín je živý orchestr. To je vždy zážitek hned o kus lepší. Na hudebním nastudování a orchestraci spolupracoval s divadelním orchestrem Martin Kumžák. V den premiéry stál za dirigentským pultíkem Chuhei Iwasaki. Do muzikálu bylo zařazeno několik písní, navíc, např. Brána milenců, Tereza, Roň slzy a další, které ve filmu nebyly.

Choreografie je dílem Tomáše Smička. Taneční čísla měla šťávu. Z tanečníků mi v paměti nejvíc utkvěl Jan Révai. Tanci se věnoval od mládí. Prošel taneční skupinou UNO pod vedením Richarda Hese a je to znát.

A tím se dostávám k obsazení. Z původního filmového osazenstva přešel na divadelní prkna jen zmíněný Jan Révai. Ve filmu ztvárnil hlavní roli Šimona, v divadle "povýšil" na majitele hospůdky a otce hlavní hrdinky Terezy. Patřil jednoznačně k největším hvězdám večera. V hlavních rolích Šimona a Terezy vystoupili Nikola Ďuricová a Roman Tomeš. Šimonovi kamarády Boba a Emana si zahráli Lukáš Adam a Josef Fečo. Na rozdíl od filmu Eman není Slovák. Terezčiny spolužačky Julču a Bugynu ztvárnily Sára Hoblová a Katharine Selešiová. V roli Oldy vystoupil Petr Špinar. Starostlivou třídní učitelku hrála Pavla Břínková, zkušená operní pěvkyně a držitelka Ceny Thálie za celoživotní mistrovství. Alžbětu, přítelkyni Terezčina otce, ztvárnila Dominika Býmová. V činoherních úlohách průvodčího Douši a Šimonova strýce faráře vystoupili Jan Vlasák a Vladislav Beneš. Účinkující se dobře popasovali s podmínkami venkovního představení a vtipně reagovali i na rušivé elementy, např. na přelétající vrtulník. Herec v uniformě důstojníka se podíval na lomozící vrtulník a prohlásil: "Leť na posádku."

Muzikál jsem si moc užila. Očekávala jsem od něj to samé, co od filmu, a všeho se mi dostalo: hudba šedesátých let, romantický příběh, pěkné herecké a pěvecké výkony. Já jsem spokojená. Účinkující i tvůrci byli odměněni dlouhým potleskem vestoje. I počasí nám celkem přálo. Bála jsem se, že přijde déšť, ale celý večer proběhl bez komplikací. Přesně podle pravidla: Když máš pláštěnku, ani nekápne. Když ji nemáš, leje. Jen vítr nám trochu znepříjemňoval divadlo pod širým nebem. Určitě se vypravím do divadla znovu, abych si to užila už bez všech rušivých vlivů. :-)