Příběh Panského domu pokračuje

Druhý díl románové trilogie Panský dům mám dočtený. 

Jacobsová Anne, Panský dům a jeho dcery, Knižní klub 2018, 464 stran bez obrázků. 

Navazujeme na předchozí knihu a ocitáme se v období let 1915-1920 zhruba. Marie a Paul jsou manželé a očekávají přírůstek do rodiny. Jsme v roce 1915 a kolem zuří první světová válka. Paul díky tomu, že se jako podnikatel musí starat o podnik, dostal odklad a může být s rodinou doma. Ale bohužel i na něj dojde. V momentě, kdy mu Marie porodí dvojčata, přichází povolávací rozkaz. Manželé jeho sester jsou již rok na frontě. Marie se nechce omezit jen na péči o děti a zajímá se i o problémy továrny. Doba je těžká a o kvalitní látky není zájem. Textilka se dostává do potíží a jen díky Mariiným nápadům se drží nad vodou.

Do všeobecně neradostné situace přichází další špatná zpráva. Paul je nezvěstný. Nikdo neví, zda se ještě vrátí domů. Marie se snaží všechny ve svém okolí podržet a utěšit. Její švagrové se rovněž musí vyrovnat s neradostnými zprávami.

Jak to dopadne s textilkou? Vrátí se Paul ke své rodině? Pokud vás to zajímá, přečtěte si druhý díl trilogie Panský dům.

Musím hned na úvod říct, že druhý díl se mi líbil více než první. Téma je mnohem zajímavější. Sledujeme tu osudy obyvatel za první světové války. Scény z panského domu se střídají s popisem života dělníků a seznamují nás i s osudy vojáků v zákopech. Je zajímavé číst román, kde je trochu vykreslen pohled na válku z druhé strany. Z pohledu obyvatel Německa, když se nad tím zamyslím, my jsme zvyklí uvažovat nad válkou jen z pozice "vítězů". Je tedy zajímavé se začíst do toho, jak vnímali konec války, následné reparace a postup proti Německu jeho obyvatelé. Samozřejmě to nelze brát jako oficiální historický pohled na věc.

Dopisy, které posílaly hlavní postavy z fronty, jsou osvěžujícím prvkem knihy, jen si myslím, že by nepsali tak otevřeně, jak se tady ukazuje. Vojenská cenzura by nedovolila popisovat podrobnosti boje či umístění jednotek, ale pro potřeby příběhu to můžeme přejít.

Co však velmi kazí zážitek ze čtení, a objevilo se to už u prvního dílu, je opět obrovské množství překlepů. Znovu musím říct, že kniha neviděla korekturu ani z dálky. Copak nakladatelům vůbec nezáleží na tom, aby obsah i forma ladily? Ach jo, nezbývá než si povzdechnout.

Na závěr řeknu už jen to, že se těším na třetí závěrečný díl. Rodina Marie Melzerové mě zaujala a jsem zvědavá, jak to s nimi dopadne.