Osudy rodiny Melzerů se uzavírají
A nastávají dlouhé večery pod lampou. Teď doženu, co knihovničce dlužím. :-)
Jacobsová Anne, Panský dům a jeho dědictví, Knižní klub 2018, 432 stran bez obrázků.
Válka skončila a obyvatelé vily se musí vyrovnávat s poválečnou situací a krizí. Paul se šťastně vrátil z ruského zajetí a znovu se ujal vedení textilky, která se udržela jen díky nápadům jeho ženy Marie. Ta má konečně čas věnovat se svému koníčku - navrhování šatů. Splní si i svůj velký sen a otevře vlastní módní salon. Mohlo by se zdát, že dvojici nic nebrání ve štěstí. Ale opak je pravdou. Mezi manžely dochází ke stále častějším neshodám. Ke sporům přispělo i rozhodnutí Paulovi matky přijmout novou vychovatelku k dětem. Zchudlá šlechtična paní von Dobern by se ráda viděla jako nová paní Melzerová a neváhá intrikovat, kde se dá. Marie jednoho dne sebere své děti a z vily odchází. Jak to bude s rodinou dál. Vrátí se Marie zpátky nebo dojde k rozpadu rodiny? To si musíte přečíst sami. :-)
Třetí díl rodinné ságy přináší zakončení příběhů všech obyvatel vily. Setkáme se znovu s Elisabeth a jejím manželem Klausem, znetvořeným bojem v první světové válce, s bohémskou Kitty a jejími dětmi. Uzavřou se příběhy sloužících z vily a dokonce i Maria Jordanová najde svůj konec, i když poněkud drsný.
Na třetí díl Panského domu jsem se těšila. Oblíbila jsem si všechny postavy, ale nejvíce asi tak trochu "ujetou" Kitty a Humberta. Paní von Dobern je krásně napsaná postava. Opravdu jsem si ji po celou dobu čtení přála s rozběhem nakopat do ... Ale velmi mě její linka bavila. Elisabeth mi ze začátku nebyla vůbec sympatická, ale postupně jsem si k ní našla cestu a přála jí štěstí. Oživením příběhu jsou pasáže vyprávěné z pohledu dětí, které již dostatečně vyrostly, aby mohly děj kolem sebe komentovat.
Panský dům a jeho dědictví nastínil čtenářům, jak to vypadalo v poválečném Německu mezi lety 1923-1925. Přiblížil podobu ekonomické krize, se kterou se všichni obyvatelé museli vyrovnávat. A to ještě netušili, co přijde dál.
Kniha je čtivá, jen prožitek opět ruší překlepy a chvílemi dost krkolomný překlad. Ale po prvních dvou dílech jsem si na to už asi zvykla. U prvního dílu jsem se rozčilovala mnohem víc a tady jich nebylo tolik. Příběh textilních magnátů mě bavil, a kdyby sága pokračovala ještě dalšími díly, vůbec bych se nezlobila.
Anne Jacobsová po trilogii Panský dům vypustila do světa první díl další rodinné ságy s názvem Venkovské sídlo. Zlaté časy. Po jejím přečtení jsem byla zklamaná. K Panskému domu se ráda po čase vrátím, ale Venkovské sídlo už shánět nebudu. Moc mi to připomíná romantické filmy Rosamunde Pilcher. Nebavilo mě to a nezaujalo.
