Ondřej Havelka a jeho Melody Makers v Příbrami, 7. 3. 2018

Jestli smích skutečně prodlužuje život, tak po včerejšku jsem si prodloužila své bytí nejméně o deset let.

V Divadle Antonína Dvořáka Příbram hostoval Ondřej Havelka a jeho Melody Makers. A můžu říct, že to byl jeden z nejlepších koncertů, co jsem zatím zažila. Odcházela jsem z divadla rozesmátá, vytleskaná a tak nabitá energií, že jsem ani pořádně usnout nemohla. A nebyla jsem sama. Šli jsme zase tři - já a rodiče. Oba dva si to užili stejně jako já. 

Usadili jsme se a čekali. Na pódiu jsme obdivovali rozestavěné hudební nástroje a už začal nastupovat orchestr. A objevil se i hlavní zpěvák Ondřej Havelka. Od pohledu jako vystřižený z filmu pro pamětníky. Vlasy hladce sčesané z tváře a v obleku, který pánům pěkně tvaruje postavu. Vzpomínáte na filmy pro pamětníky, kde pánové měli vždy široká ramena a útlý pas? Tak přesně tak vypadal pan Ondřej.

Koncert byl věnován počátkům jazzu a zejména prvním gramofonovým nahrávkám. Hned na úvod jsme měly možnost slyšet skladbu z roku 1917, kdy se světem začaly šířit tzv. křaplavky. Víte co je to křaplavka? Ne? Já jsem to taky nevěděla. Je to šelaková deska s nahrávkou, která byla velice křehká a stačila kapička neopatrnosti, aby vám z desky zbyly jen střepy. 

A pak se to rozjelo na plné pecky. Jedna skladba za druhou a publikum se dostávalo do varu. V takových chvílích občas zalituji, že neumím tančit. Hudebníci předváděli úžasné výkony a každé sólo bylo odměněno potleskem.

Celým koncertem nás provázel Ondřej Havelka. Má v sobě noblesu a šarm. Skoro jsem čekala, že se za chvíli vynoří z portálu Adina Mandlová a z druhé strany se ozve nesmrtelné Kristiánovo "Zavřete oči, odcházím." Jako moderátor je i velmi pohotový. Dvakrát během koncertu se ozvalo zvonění mobilních telefonů. Pan Havelka přítomným nabídl, ať si telefonát v klidu vyřídí a pokud by orchestr rušil, tak není problém ho ztišit.

Ve zpěvu mu pomáhal i jeho syn Vojtěch Havelka. Dvojice je to opravdu sehraná. A členové orchestru rozhodně nezůstávali pozadu. Dokáží se i špičkovat navzájem. Jednotlivé skladby doplnil tanec a step.

Byl to nádherný večer a publikum nechtělo účinkující ani pustit z jeviště. Potlesk nebral konce. A nechybělo ani spontánní standing ovation, které pana Havelku skutečně zaskočilo a dojalo. 

O přestávce se ve foyeru prodávala CD a já jsem neodolala, abych si taky neodnesla nějaké. A bude mne těšit o to víc, že jsme si po koncertě chvilku počkali a mohli panu Havelkovi osobně poděkovat. Takže mám krásnou památku i s věnováním. :-)