Narozeninový recitál Radima Schwaba, 21. 7. 2017
Autor plakátu: Tereza Rákosníková
Opět po roce přišel červenec a s ním narozeninový koncert Radima Schwaba. Letos to chvíli vypadalo, že nebude, ale nakonec se oslavenec nechal (docela rád, jak sám řekl) přesvědčit a akce proběhla. Sešli jsme se v útulném hudebním a divadelním klubu Limonádový Joe v Praze. Velice příjemné místečko zasvěcené vzpomínkám na stejnojmenný film a jeho herce. V současné době prochází rekonstrukcí a už teď vypadá jinak, než jak si ho pamatuji z minulé návštěvy. Musím přiznat, že mne to trochu mrzí. Původní výzdoba, kterou tvořily novinové články z dobového tisku a fotografie, se mi líbila víc.
Usadili jsme se a recitál začal. Nabitý samými perlami, nebo peckami? Nechyběly muzikálové melodie z Draculy a Monte Crista, Bídníků, nesměl chybět Fantom Opery. U příležitosti těchto muzikálů si Radim tak trochu postěžoval, že vždy hraje samé záporáky a psychopaty. I na klasičtější kousky došlo.
Kromě velmi dobře známých a všemi oblíbených skladeb, bylo i pár novinek. Za mne jedno obrovské, červené a významné plus dostává Radim za skladbu All'improvviso amore od autora Davida Fostera. Známe ji v podání Joshe Grobana. Oceana jsem se už dočkala. Teď už mi k úplnému štěstí chybí jen dvě skladbičky: Alla luce del sole a Sincera. No, možná tři, ještě Canto alla vita. Třeba se dočkám příště.
Kromě toho, že dobře zpívá je známo, že si Radim své koncerty i sám moderuje. Jeho projev je milý a vtipný a reaguje i na podněty z hlediště. V sále panovala opravdu přátelská atmosféra. Úsměvně působí opakování některých frází během koncertů. Např. dohady o pecce. Zda je vhodné nazývat úžasnou skladbu peckou. Stejně tak úvod ke skladbám Andrewa Lloyda Webbera, že jsou všechny velmi těžké, atd. Tohle prostě ke koncertům patří a mně osobně to přijde roztomilé.
Letos slavil Radim Schwab své 39. narozeniny. Jak sám řekl, na stáří je třeba se připravit. A připravil se velice důkladně. Ve druhé polovině recitálu zazněla další novinka, skladba Stáří od autorské dvojice Michael Kocáb a Michal Horáček. Myslím, že tahle píseň zcela jasně ukázala, proč je do záporných rolí obsazován. Upřímně, pustili byste si domů "týpka" s šíleným výrazem v očích a ďábelským smíchem? Já bych se tedy rozmýšlela. V původní verzi si postavu Stáří zahrál pan Josef Kemr. Jako host vystoupila na recitálu Radimova kolegyně Jolana Smyčková, kterou známe ze semaforské Kytice jako Bludičku. Z divadla Semafor vždy vycházeli vynikající zpěváci. Jolančino podání skladeb Knížka snů, Lásko má, já stůňu nebo Mít rád bližního svého, to jen potvrzuje.
Doprovod tvořili čtyři "nejlepší hudebníci naší země" Petr Ožana, Jakub Červinka, Jan Neruda a Jakub Nývlt. Skvělí jako vždy.
Za nádherný zážitek patří náš velký dík všem účinkujícím a organizátorům, bez kterých by večer nebyl tak perfektní.
A velkou pochvalu si zaslouží i obsluha klubu Joe. Byla velmi milá, ochotná, přátelská a svolná ke každé blbině. Nakonec jsme přetáhli jejich zavírací dobu o hodinu a půl. Když nás chtěli v půl páté slušně, zdůrazňuji slušně, vypakovat, dokonce před námi jeden z barmanů klečel. Jak sám říkal: "U vedlejšího stolu jsem seděl, u vás si kleknu. Rádi bychom zavřeli. Takže jestli by to bylo možné, odcházejte tímto směrem."
Den, večer, noc i brzké ráno jsme si všichni moc užili a budeme se těšit zase za rok.