Mistero Buffo, moje závislost, 5. 11. 2017

Autor plakátu: Tereza Rákosníková

Každý rok se scházíme na představení Mistero Buffo. Letos to bude už popáté. Tentokrát ne v divadle Semafor, ale v Klubu Joe. Už podruhé.

Velmi zajímavé představení pro jednoho herce z pera Daria Fo. Představení zaujme především tím, že herec nepoužívá žádné kostýmy nebo rekvizity. Je zcela odkázán pouze na svou schopnost probudit v divákovi tolik fantazie, aby si dokázal představit dav lidí i jednotlivé jen naznačené předměty. Ale zajímavý je i samotný osud Mistera. Vychází ze středověkých divadelních forem. Kromě náboženských mystérií a miráklů se rozvíjelo i divadlo světské. Středověcí jokulátoři (iocus = žert) vystupovali ve městech, na tržištích, před chrámem. Jejich řemeslo bylo považováno za nečestné, protože nenabízeli žádné konkrétní zboží, pouze nehmotný zážitek. Vyprávěli příběhy, často i vymyšlené. Hráli několik postav současně a k vyjádření myšlenky používali kromě mluveného slova i hudbu, tanec, mimiku a pantomimu. Mezi nejoblíbenější žánry patřila fraška, která rozesmávala i za cenu obscénnosti.

Mysteria buffa nebo Komická mystéria vytvářel Dario Fo v letech 1969-1977. Tiskem jich vyšlo kolem dvaceti. Představení ve svých počátcích byla pojata jako přednášky. Dario Fo je doplňoval promítáním diapozitivů ze svých nálezů a dlouze vysvětloval děj scén. Postupem času se přetvářela do podoby, jak je známe víceméně dodnes.

V roce 1977 uvedla mystéria Rette due (italská televize). Ze strany Vatikánu, církevních hodnostářů i tisku se zvedla obrovská vlna protestů, velmi ostře se kritizoval zejména Bonifác VIII.

Mistero Buffo brzy proniklo i za hranice Itálie. Československá premiéra proběhla 9. září 1977 v Divadle Husa na provázku na scéně Procházkovy síně Domu umění Brno. Obsazeni byli Miroslav Donutil, Vladimír Hauser, Oldřich Navrátil, Petr Oslzlý, Jiří Pecha, František Derfler, Peter Scherhaufer, Pavel Zatloukal, Dáša Bláhová, Alena Ambrová.

Dario Fo byl kvůli svým sympatiím k Chartě 77 nežádoucím autorem a on sám si nepřál uvádění svých her v bývalé ČSSR. Překlad prvních 8 mystérií do češtiny vytvořila v roce 1969 Alena Světlíková. Zajímavé je, že je překládala z francouzštiny (originál je italský).

Hry Daria Fo se na česká jeviště vrátily až od druhé poloviny roku 1989. Mistero se znovu objevilo v únoru 1990 v divadle Drak v Hradci Králové v hereckém podání Václava Poula, o dva týdny později s Vladimírem Markem. Ten pak představení přenesl do Dejvického divadla v Praze. Uvedení bylo ještě více, než jsem vypsala. Obnovené premiéry se Mistero Buffo dočkalo i v brněnském divadle Husa na provázku. Hrál především Petr Oslzlý a Pavel Zatloukal. A zde, v prostoru sklepní scény, nastudoval čtyři mystéria v režii Aleny Ambrové i absolvent JAMU Radim Schwab, který je hraje dodnes. A tím se už dostáváme ke čtyřem příběhům, které nás baví a dojímají stále a pořád.

1. Zrození potulného komedianta (La nascita del giullare) je kompilací starého textu nalezeného v Raguse a fragmentů z 13. století z Cremony. Dario Fo použil tyto materiály jako inspiraci a drží se jich jen okrajově. Jde o příběh kejklíře, který lidem vypráví, jak se ke svému řemeslu dostal. Původně byl sedlákem a se svou rodinou obdělával půdu. Když mu vrchnost pozemky sebere a zaviní i zkázu jeho rodiny, dostává od Ježíše dar výmluvnosti, aby proti ní mohl bojovat. "Nesmíš zůstat lpět na své půdě, běž do světa a promluv k těm, kteří na tebe hážou kameny ... ne kvůli tvé půdě, ale kvůli těm, kteří jsou jako ty, kteří nemají půdu ... ať jednají hlavou a ne nohama ... Přišel jsem, abych ti daroval řeč ... protože jenom výsměchem dokážeš, že pánovi spadnou gatě..."

2. Žonglérie o papeži Bonifáci VIII. (Bonifacio VIII), příběh papeže Bonifáce VIII. (1294-1303), který si už za života vysloužil místo v Dantově pekle. Bonifác, vlastním jménem Benedetto Caetani, byl považován za antikrista, a podezřívali ho z vraždy jeho předchůdce papeže Celestina V. Příběh vypráví o setkání Bonifáce s Kristem. Pyšný a vyšňořený Bonifác se snaží Kristovi vlichotit a chce mu pomáhat v nesení kříže. Je však odkopnut a dává průchod svému vzteku a pomstychtivosti.

3. Svatební hostina v Káni (Il miracolo delle nozze di Cana) vychází z původních, zejména německých textů. Jde o pohled na novozákonní příběh z druhé kapitoly Janova evangelia očima opilce a anděla. Anděl se chystá vyprávět příběh o proměně vody ve víno, ale je stále vyrušován opilcem, který chce vyprávět tentýž příběh, ale ze svého pohledu. Zpočátku je opilec mírný a snaží se s andělem domluvit. Postupně se začíná projevovat agresivněji: vytrhává andělovi peří a nakonec ho kopanci vyhání ze scény. Má prostor sám pro sebe a může všem vypovědět, jak došlo k zázraku. Zároveň rozvíjí úvahy o tom, jak by vypadal svět, kdyby bůh naučil Adama stáčet víno, zřejmě bychom všichni žili v ráji. 

4. Lazarovo vzkříšení (La resurrezione di Lazzaro) bylo velmi oblíbeným tématem pro středověké kejklíře. Interpret musí podle původní předlohy sám zvládnout zahrát až 15 postav. Přibližuje divákům, jak byl vnímán zázrak. Na hřbitově se schází senzacechtiví diváci, aby viděli Ježíše, jak vrací život Lazarovi. Máme tu správce hřbitova, zloděje, zvědavou ženu, negramotného hledače hrobu, atd.

Všechny tyto aspekty Radim Schwab zvládá a bez chybičky. Nosným pilířem představení Mistero Buffo je i umění improvizace a musím říct, že všechny "dramatické situace" zvládá na výbornou. Bez kostýmů, bez rekvizit, pouze pomocí slova a pohybu se na jevišti před užaslým divákem zhmotňovaly svérázné a velice živoucí postavičky, ať už to byl papež Bonifác VIII., správce hřbitova nebo opilec. Chvíli se sál otřásal smíchem, chvíli bylo stísněné ticho. Tak silně dokáže zapůsobit.

Loni jsme se jako vždy dostavily s mamčou na místo konání s notným časovým předstihem. Dojíždějící to jistě znají. A protože se nám nechtělo courat po Praze, zůstaly jsme stát před dveřmi do klubu, pěkně v teple. A stálo to za to.  Byly jsme zrovna uprostřed hovoru, když se zpoza dveří ozval křik: "Vrahuuuu!" Trhly jsme sebou. A opakovalo se to.  Podívaly jsme se na sebe a rozesmály se. Moje maminka se ke mně naklonila a povídá mi: "Asi by se hodně divili, kdybychom zavolaly policii a oznámily, že tu někoho vraždí, viď?"  Zaslechly jsme kus zkoušky a opravdu jsme se bavily. 

Klub Joe tentokrát nabídl trochu odlišný prostor, než nabízí divadlo. Opilec ve Svatební hostině mohl přelézat přes židle a pomalu padat ze stolů. 

Jen Lazarovo vzkříšení už podruhé bylo málem bez Ježíše. Publikum tvoří převážně ženy a je tedy stále těžší si najít aspoň jednoho muže, který by mohl představovat Krista. Ale nakonec se jeden vždycky našel.

Představení Mistero Buffo je pokaždé zážitkem. Myslela jsem si, že už dosáhlo své dokonalosti, ale ne. Každé další je zase o příčku výš.

Historie představení Mistero Buffo je popsána v disertační práci Odkaz středověkého divadla a comedie dell'arte v díle Daria Fo od  Veroniky Valentové, Brno 2007. 

Osobností Aleny Ambrové se zabývala diplomová práce Lenky Kratochvílové Alena Ambrová - herečka a "pedagog", Brno 2008.

K Misteru Buffu se váže i kniha Francouzská a italská dramatická tvorba na moravských a slezských divadelních scénách autorů Marie Vožďové a Jiřího Špičky, Univerzita Palackého v Olomouci, 2007 .