Kytice, klasika humoru, 11. 4. 2018

Večer patřil panu Erbenovi a jeho Kytici. I když ne tak docela. Kytice se totiž chopili dva padouši a celou ji předělali. A co z toho vzniklo, jsme uzřeli na jevišti divadla Semafor.

Mám pocit, že včerejší představení bylo asi nejlepší, co jsme zatím zažili. Byla to pořádná dávka pozitivní energie a odreagování. Smáli jsme se jako blázni od začátku až do konce.

Herci byli rozdovádění a užívali si to stejně jako my. Dělali si i naschvály, navzájem se odbourávali a vůbec byla atmosféra velice pěkná. 

V roli Dorničky jsme znovu po dlouhé době viděli Lucii Černíkovou a povím vám, že je to zážitek. Její komediální talent se naplno rozvinul a Dornička je dokonale roztomilé telátko, na které nemůžete hledět jinak než s úsměvem. Umrlec Radim Schwab se taky pěkně vyřádil. S Lucií tvoří dokonalou dvojku. 

Měli jsme také jednu změnu. V roli Vodníka vystoupil Petr Šudoma. Byl taky dobrý. Co ten vyváděl za kousky. Když v potápěčských ploutvích tancoval na schůdcích, tak jsem opravdu jen trnula, aby si nenamlátil. Byla to zajímavá změna. Každý z nich je trochu odlišný.

Celé obsazení Kytice je jedním slovem ÚŽASNÉ! 

V závěrečné baladě Bludička se objevil technický problém, když Bludičce Jolance vypadl port a ať se snažila upozornit zvukaře, jak chtěla, tak se nepodařilo chybu napravit. Ale uhrála vše až do konce. Lesů pán Radim opět nevydržel nápor Jitky/Františky a musel svůj smích ukrýt pod krempu klobouku. 

A o přestávce jsme se setkali přímo s Umrlcem, který byl zlatý. Takže moje mamča už nemusí závidět. Má svou fotku a je fakt hodně spokojená. 

Děkujeme všem účinkujícím za skvělý večer, Radimovi speciálně za možnost společného focení a celkově všem v divadle za super atmosféru. 

A jedno velmi speciální poděkování věnuji svému tatínkovi, za to, že nás na místě nezabil, když viděl, co jsme s mamčou vymyslely. Tentokrát jsme do Prahy přijely s taškou plnou čokolád a podarovaly všechny účinkující včetně hudebníků a slečen uvaděček. Když jsme se postavily před ceduli s obsazením a začaly jednotlivé čokolády popisovat, kroutilo hlavou víc lidí.

Je zajímavé, že toto představení na mne působí stále stejně od prvního setkání a těch repríz jsem už viděla taky dost. Je to už taková moje tradice, že jednou do roka musím jít na Kytici. 

Jak probíhala moje první návštěva? Níže je popsáno mé první setkání se semaforskou Kyticí. :-)

První setkání se Semaforskou Kyticí, 30. 4. 2016

Večer se u mne nesl ve znamení Erbenovy Kytice. Ale nebyla to tak docela Kytice, jak ji známe ze školních let, kdy jsme se při učení básničky báli. Tahle Kytice je sice taky strašidelná, ale člověk se při ní bojí hezky a vesele. Mám na mysli Kytici v podání divadla Semafor.

Tohle divadlo mám moc ráda, už proto, že je maličké a když do něj vejdete, máte pocit, že jdete na návštěvu k přátelům. Tak domácká atmosféra na vás dýchne.

Zazní druhé zvonění a já pospíchám na své místo. Už aby to začalo, tak moc se těším. Konečně, hudba začíná hrát a na jevišti se svolávají dívky z balady Štědrý večer. Ta patří k mým nejoblíbenějším. Ale to už na jeviště vchází Baltazar s Františkou, aby nám představili Kytici jako celek. Mají ohromný potlesk hned při příchodu a zaslouženě. Paní Jitka Molavcová i pan Jiří Suchý jsou úžasní baviči. A có bylo dál? Balada střídá baladu a jednotlivé vstupy vyplňují jarmareční písně, které diváka uvádí do děje.

Na řadě je Svatební košile. Jé, budu se krásně bát. Panna dozpívá svou prosbu k Panně Marii o návrat milého a už scéna hasne. V oblaku dýmu (nebo páry, jak to nazvat) se najednou před našimi zraky zjeví obrovský umrlec v podání Radima Schwaba. Tedy, řeknu vám, potkat ho někde po půlnoci u hřbitova, tak to se mnou šlehne a budou mne moci rovnou hodit přes zeď k ostatním. Jeho umrlec je děsivý, ale zároveň se usmíváte při každém jeho pohybu.

Netrpělivě čekám na další příběhy. A přichází Polednice, která je nezapomenutelná díky výkonu Olinky Patkové v roli opilé matky. Její hláška "Od teď přestávám pít na tvé zdraví a piju ze žalu." už téměř zlidověla. Stejně okouzlující je Polednice Felixe Slováčka. Exceluje rovněž v roli vodníka.

Je to zvláštní, už jsem byla na Kytici asi 5x a ani jednou se mi nepodařilo vidět v této roli Václava Koptu. Ale jednou to přijde.

Když se tak rozhlížím po divácích, vidím, že všichni toto dílo už důvěrně známe, dokonce se z hlediště občas ozývají nápovědy. Všichni to už totiž známe z paměti. V baladě Zlatý kolovrat jsou místa, kde už se diváci smějí napřed, protože vědí, co přijde. Jako v případě, kdy macecha líčí králi přednosti své vlastní dcery, "Její niť toť hedváb." Co na to král odpoví, všichni víme, a přesto se divadlo málem zboří obrovskými výbuchy smíchu.

Na závěr přichází balada Bludička a má oblíbená pasáž, kde se Františka s Bludičkou přetahují o Baltazara. Věta "Pani, kdo je u vás pani." mě vždy spolehlivě rozesměje, stejně jako Františčino svádění mocného lesů pána, který měl občas problém udržet vážný a přísný výraz vládce.

Celkově musím říct, že večer byl kouzelný a standing ovation, které na konci následovalo, si účinkující plně zasloužili. Nejdojemnější chvíle pro mě nastala, když si pan Jiří Suchý před obecenstvem klekl a poděkoval mu hlubokou úklonou za přízeň.

Na tento večer opravdu dlouho nezapomenu a ať si tisk píše, co chce. Divadlo Semafor rozhodně není na konci svých sil a já se budu těšit na další krásná setkání a zážitky.

A ještě bych málem zapomněla. Velkou poklonu skládám hudebníkům, kteří představení doprovázeli a také velmi šikovným slečnám uvaděčkám, za jejich milé ohlášení přestávky.