Kultura ožila a pomáhá. Benefiční koncert Vary hrají pro Moravu, 14. 7. 2021

Dne 24. června 2021 se obcemi na území Břeclavska a Hodonínska na jižní Moravě prohnalo silné tornádo o síle F4 na Fujitově stupnici. Kriticky zasaženo bylo sedm obcí. Nejvíce postiženy byly Moravská Nová Ves, Mikulčice, Hrušky, Lužice a městské části Hodonína Bažantnice a Pánov. Živel poničil asi 1 200 staveb, okolo 200 domů se muselo zbourat. Poničena byla infrastruktura, zeleň a co je nejhorší, tornádo si vyžádalo i šest lidských životů. Historie zaznamenala na našem území dosud jen jeden doklad o podobně ničivém tornádu. Je zapsán v Kosmově kronice české. Podle něj řádilo tornádo v roce 1119 v Praze. Doufejme, že to letos bylo naposledy.

Moravská katastrofa vzbudila velkou vlnu solidarity. Lidé nabízeli pomoc s odklízením pozůstatků po ničivém tornádu, posílali finanční příspěvky a snažili se všemožným způsobem pomoci. Ani kultura nezůstala pozadu. Současná situace povolila kulturní akce, a proto se začaly pořádat i benefiční koncerty na podporu obyvatel postižených živelnou pohromou. Jedním z nich byl i koncert s názvem Vary hrají pro Moravu v Karlových Varech. A tady už je na místě předat slovo Markétě, která se ho zúčastnila. :-)

Ve středu 14. července se v Kongresovém sále hotelu Thermal konal benefiční koncert dvou skvělých operních pěvců - Daniela Hůlky a Moniky Sommerové. Oba doprovodil výborný Karlovarský symfonický orchestr (KSO). Byl založen už v roce 1835 skladatelem, houslistou a dirigentem Josefem Labitzkým. Je nejstarším orchestrem na území Čech a jedním z nejstarších na světě. Během benefičního koncertu hrál orchestr pod taktovkou dirigentky a hudební skladatelky Miriam Němcové. Miriam Němcová se zároveň věnuje pedagogické činnosti. Od roku 1995 je vedoucí oddělení dirigování na Pražské konzervatoři, kde také řídí symfonický orchestr. Mezinárodní dirigentské kurzy vedla např. v Hradci Králové či v jihokorejském Soulu.

Po přivítání KSO a dirigentky byl koncert zahájen předehrou z Mozartovy Figarovy svatby. Velkým přínosem byly tematické poznámky paní dirigentky Němcové mezi jednotlivými čísly. Posluchači se například dozvěděli, že Mozartova Figarova svatba měla premiéru ve Vídni, kde nebyla úplně dobře přijata. Na rozdíl od pražské premiéry, která se uskutečnila půl roku po vídeňské. Osud Figarovy svatby je vůbec zajímavý. Mozart prolistoval mnoho libret a nakonec si vyžádal od Lorenza da Ponteho libreto podle Beaumarchaisova dramatu Figarova svatba. Se svým dílem vzbudil v Paříži velké pozdvižení a ve Vídni bylo zakázáno. I přesto, že už na toto téma opery existovaly, se Mozart pustil do díla. Censura sice dělala vše pro to, aby se opera nehrála, ale na přímý rozkaz císaře Josefa II., který si ji nechal od Mozarta přehrát, mohla být opera v roce 1786 uvedena. Počítalo se s tím, že italské libreto revoluční myšlenky před diváky dostatečně zatají a nebudou pro ně srozumitelné. Opera se hrála asi 9x. V té době vyšel německý překlad libreta a Figarova svatba byla okamžitě stažena z repertoáru. Feudální systém v ní viděl útok proti sobě.

Pražští diváci byli nadšení, proto byl Mozart požádán, aby napsal operu přímo pro Prahu. A tak vznikla opera Don Giovanni. Česká šlechta se chtěla vyrovnat Vídni a do divadla v Thunově paláci na Malé Straně povolala Bondiniho společnost, aby obnovila uvádění italských oper. Hrabě František Antonín Nostic-Rieneck využil zájem o operu a nechal v roce 1783 postavit nové divadlo, ve kterém Bondiniho společnost působila. Ano, mluvím o dnešním Stavovském divadle. :-) Mozart byl nadšen úspěchem své Figarovy svatby. S Bondinim uzavřel smlouvu na novou operu a objednal u da Ponteho libreto. Da Ponte navrhl barokní námět o svůdci Donu Juanovi, který jde bezohledně za svým cílem a nakonec je potrestán nadpřirozenou mocí. I toto téma už bylo zpracováno v minulosti, ale da Ponte mu dal hlubší smysl. Don Juan není jen svůdce, ale člověk, který se cítí být nadřazen lidské společnosti a revoltuje proti lidským i božím řádům. V Praze Mozart svou operu dokončil a premiéra byla ještě úspěšnější než u Figarovy svatby. Roli slavného svůdníka si pro tento večer vyzkoušel Daniel Hůlka, který se uvedl árií Canzonetta. Árií Zerliny Vedrai carino z téže opery navázala Monika Sommerová.

Od pana Mozarta jsme přešli do českých hudebních vod. Doslova. Nejdříve jsme si poslechli Polonézu z opery Rusalka Antonína Dvořáka. Hezkou perličkou k historii opery Rusalka je příhoda jak se libreto Jaroslava Kvapila dostalo k Antonínu Dvořákovi. Ještě před dokončením básník libreto nabídl Oskaru Nedbalovi, Josefu Bohuslavu Foersterovi, Karlu Kovařovicovi a Josefu Sukovi. Nikdo z nich neprojevil o text zájem. Jaroslav Kvapil si netroufal nabídnout své libreto Antonínu Dvořákovi. Zasáhla až náhoda. Národní divadlo podalo inzerát, že skladatel hledá libreto ke zhudebnění. Jaroslav Kvapil se chopil příležitosti a prostřednictvím ředitele divadla ho Dvořákovi nabídl. V bloku věnovaném Rusalce se umělci opět prostřídali - nejdříve Daniel zazpíval árii Vodníka. Velkým potleskem jsme ho vylákali znovu před posluchače. Pak opět přišla půvabná Monika a naprosto úchvatně zazpívala árii Měsíčku na nebi hlubokém. Monice by Rusalka vážně moc slušela. I ji si posluchači vytleskali ještě jednou. 

Další kousek, kterým nás orchestr potěšil, byla předehra Bizetovy Carmen. Ke Carmen se ještě vrátíme, ale teď je na řadě opět Dan, který si s orchestrem připravil árii Filipa z Verdiho opery Don Carlos s názvem Ella giammai m' amo. Verdi pracoval na Donu Carlosovi ve značně složité politické situaci. Schylovalo se k utkání Rakouska a Pruska a Itálie se kvůli Benátkám postavila na stranu Pruska. Předlohou k opeře se stala hra Friedricha Schillera Don Karlos. Verdiho, jako zastánce práva každého národa na politickou samostatnost, zaujal motiv odboje Flander proti španělské nadvládě v 16. století. Příběh se točí kolem lásky Dona Carlose k Alžbětě z Valois, manželce jeho otce, španělského krále Filipa II. Filip je popisován jako krutý a násilnický člověk a zároveň loutka v rukách inkvizice. Nakonec jí vydá i svého syna. Existuje celkem sedm verzí opery, Verdi ji upravoval podle požadavků doby. Obvykle se provádí kompletní francouzská pětiaktová verze, která trvá asi pět hodin.

Jak jsem slíbila, ke Carmen jsme se vrátili hned, co Dan dozpíval Filipovu árii, Intermezzem. Opera Carmen představovala nový typ lidové opery. Obsahovala uchvacující námět, pravdivost postav, napětí, vzrušení, sugestivní hudbu, exotiku a velkou vášeň. Z novely Carmen Prospera Merimée vybrali libretisté nejzajímavější dramatické uzly a vytvořili lidskou tragédii. Formálně byla opera zprvu zhudebněna jen v uzavřených hudebních číslech. Činoherní text a balet dokomponoval Bizet později. Při premiéře v roce 1875 byla opera provedena v realistické výpravě a režii. Společně s neobvyklostí hudby u publika propadla. Bizet, zklamaný neúspěchem, zemřel několik měsíců po premiéře. Carmen triumfovala na zahraničních jevištích a po osmi letech prorazila i ve Francii. Carmen byla vůbec první cizí operou, která se objevila na jevišti obnoveného Národního divadla v Praze v roce 1884.

V tomto seznamu operních velikánů nemůže chybět Giacomo Puccini. Árií Lauretty O mio Babbino caro představila Monika Sommerová jeho satirické dílo Gianni Schicchi. Předlohou k němu byla Božská komedie Danta Alighieriho. Gianni Schicchi je částí trilogie, kterou tvoří Plášť, Sestra Angelika a Gianni Schicchi. Vypráví o florentském měšťanovi Giannim Schicchi, který se vydává za zemřelého boháče Donatiho a jeho jménem nadiktuje novou závěť, aby potrestal jeho chamtivé příbuzné a zabezpečil sebe a svou dceru Laurettu. Je to jediná Pucciniho komická opera.

Laurettinou árií jsme ukončili operní blok a už nás čekalo něco málo z muzikálu. Orchestrální skladba America z muzikálu Leonarda Bernsteina West Side Story byla hezkým úvodem. S následující písní Chtěla bych tančit jen, z nádherného muzikálu My Fair Lady, pomohla orchestru Monika Sommerová. A protože je Monika neodmyslitelně spjata s muzikálem Fantom Opery, ve kterém vystupovala v hlavní ženské roli Christine Daaé, nemohla chybět ani směs nejznámějších melodií ze zmíněného muzikálu. A opět si posluchači mohli užít i Mončin kouzelný hlas.

Potlesk pro všechny účinkující nebral konce, a tak jsme se ještě dočkali přídavku v podobě árie La ci darem la mano z opery Don Giovanni. V češtině by se árie jmenovala Podej mi ručku. Jak hezky řekla paní dirigentka, poslední skladba večera nesla ve svém názvu krásné symbolické poselství. Benefiční koncert byl pomocnou rukou podanou Moravě.

Za sebe mohu konstatovat, že jsem si večer velmi užila. Všichni vystupovali bez nároku na honorář a my diváci jsme přispěli koupí vstupenky lidem postiženým ničivým tornádem. Děkuji a prosím - jen houšť. Jsem ráda, že kultura opět ožila, protože i tahle součást našich životů je nesmírně důležitá.