Koncertní turné Vánoční sen zahájeno, 18. 11. 2018
Autor plakátu: Tereza Rákosníková
Listopad se přehoupl do své druhé poloviny a většina hospodyněk v tom období začíná propadat každoročnímu šílenství předvánočních úklidů a postupných příprav k vánočnímu pečení. Na druhou stranu, v té době začíná i období oblíbených kulturních akcí, např. vánočních koncertů. Jedno z prvních předvánočních zastavení se konalo v neděli 18. listopadu v Klubu Joe v Praze. Radim Schwab tu zahajoval své koncertní turné Vánoční sen.
Hned po vstupu do klubu jsme si opravdu připadali jako ve snu. Podiu kraloval vánoční stromeček, v měkkém přítmí se mihotaly plameny svíček a atmosféru dotvářela výzdoba z jablíček a ořechů. Myslím, že většina žen si v tu chvíli přála, aby to byla skutečnost a celý ten blázinec už byl za námi.
Publikum se usadilo a na podium nastoupila kapela. Čtyři pánové v bílých košilích s černými motýlky. Zahráli předehru k písni Bílé Vánoce a už se na scéně objevil i hlavní aktér večera Radim Schwab, rovněž sladěný v barvách černé a bílé. Celý koncert byl laděn do stylu black and white. Po úvodní skladbě a milém přivítání se koncert naplno rozjel a pecka střídala pecku. Repertoár tvořily převážně skladby, dnes už považované za klasiku. Jemné a snivé melodie se střídaly s tanečními rytmy. Jednou ze stálic vánočních hitparád je píseň All I Want For Christmas Is You. Po celém světě ji proslavila zpěvačka Mariah Carey. Pro tento večer si ji vypůjčil Radim.
Nechyběly ani dvě muzikálové skladby. Doteky tvých řas z muzikálu Monte Cristo, u které jsme se dověděli i pár zajímavostí. Postava mladého Edmonda Dantese totiž původně měla být jen v první polovině díla a dál už ne. Ale to by byla škoda. A druhou muzikálovou melodií byla už tradičně Hudba noci z Fantoma Opery. Tuhle skladbu vynechat, to by asi Radimovi nikdo neodpustil. Po delší době se na koncertě objevily dvě skladby z alba Amoroso. Na přání diváků zazněly Hallelujah a Mně sílu dáš. Zrovna u těchto skladeb já obvykle zavírám oči a nechávám se unášet jen hlasem a melodií. Zazněly takové hity jako Love Me Tender nebo Blue Velvet.
Atmosféra v klubu byla úžasná, velmi přívětivá a dalo by se říci domácká. Po přestávce Radim odložil motýlka a požádal publikum o svolení, zda by si mohl udělat pohodlí a zvolit ležérnější outfit (tj. rozepnout si knoflíčky u krku a vytáhnout košili z kalhot). Publikum bylo vstřícné a dokonce mu dovolilo při písni Smile i sedět.
Na radu Václava Hybše se v repertoáru objevila skladba Pojď se mnou lásko má, kterou proslavil Waldemar Matuška. Kdo má rád seriál Píseň pro Rudolfa III., bude ji velmi dobře znát. Doufejme, že takových rad bude v budoucnu více. Další novinkou byla skladba Má pouť, všem dobře známá v podání Franka Sinatry s názvem My Way. U nás ji v češtině nazpívali Karel Gott a Karel Hála. Já mám raději verzi od Karla Hály. Radim píseň uvedl s tím, že už je konečně ve věku, kdy ji může zpívat. S tím nesouhlasím. Tato píseň je krásná, ale myslím, že na ni má ještě čas. Text ve mně evokuje rozhodnutí, že něco definitivně končí. Osobně si ji spojuji spíš s ukončením kariéry a odchodem. Takže nejdřív tak za 20 let. Originál písně je francouzský. Jmenuje se Comme d'habitude (Jako obvykle). V roce 1968 ji světu představil Claude François, o rok později napsal anglický text Paul Anka.
Jako host vystoupila na koncertě letošní vítězka pěvecké soutěže Sanremo Junior Sofie Fiurášková. Zazpívala tři anglické písničky: Promise Me, Because Of You a It's A Man's World. Všechny ohromila silou a vyzrálostí svého hlasu. I na hudebnících bylo znát, že si její vystoupení velmi užívali. Společně s Radimem si Sofie zazpívala duet Sladké hlouposti. Dosud všichni hosté z řad soutěžících byli úžasní a doufám, že o nich v budoucnu ještě uslyšíme.
Tradiční součástí vánočních koncertů je povídka od pana Jiřího Suchého. Letos padla volba na povídku s názvem Vánoce hasiče Josefa Kohoutka o jednom netradičním způsobu hašení požáru. Kdo už aspoň jednou viděl Radima "v akci", ví, že je to zážitek vskutku nezapomenutelný. :-D Vánoční povídky Jiřího Suchého vyšly i ve formě audioknihy s názvem Šest vánočních povídek (a ani jedna smutná).
Oba účinkující doprovázela čtyřčlenná kapela ve složení Petr Ožana (piano), Jakub Červinka (kytara), Jan Neruda (baskytara) a Jakub Nývlt (bicí). Pánové hráli skvěle a v průběhu koncertu bylo úžasné je sledovat. Hudbu prožívají a podle toho se i tváří. :-)
Čas letěl a než jsme se nadáli, koncert se nachýlil ke konci. Na závěr zazněla píseň Bouřka a měli jsme při ní myslet na sněhovou bouři. Všichni účinkující byli odměněni bouřlivým potleskem. Jako přídavek zazněla koleda Rolničky, ovšem v hodně netradiční úpravě. Jak to jen popsat? Řekla bych, že jsme v jedné skladbě slyšeli snad všechny styly a žánry, co známe. A některé jsme doteď možná ani neznali. :-D V první chvíli jsme vyvalili oči a zazněla i věta: "No potěš, Rolničkám dali pěkně na p...l!", ale ve finále jsme nakonec zírali úžasem. Jak pro Radima jako zpěváka, tak pro hudebníky musela být tato skladba neuvěřitelně těžká. Což nakonec i sami potvrdili. Potlesk ve stoje, který po Rolničkách následoval, byl zcela zasloužený.
Po koncertě tradičně následovala autogramiáda, a kdo měl čas, mohl se v klubu i zdržet.
Ještě jednou se vrátím k písním Bílé Vánoce a Bouřka. Myslíte, že může mít hlas takovou moc, že se přání splní? Přátelé Waldemara Matušky kdysi vzpomínali, že na jednom festivalu, který se konal pod širým nebem, zpíval píseň Volám déšť a během pár minut skutečně začalo pršet. My si měli myslet na sníh a chumelenice. Ráno po vyhlédnutí z okna jsem se dívala na bílou sněhovou pokrývku a v momentě, kdy píši tyto řádky, u nás stále chumelí. :-) Napadá mě tedy jedno. Dáme Radimovi bojový úkol. Před Štědrým dnem bude povinně zpívat Bílé Vánoce, i kdyby jen z okna. Třeba se po letech dočkáme a Vánoce nebudou na blátě. :-)
