Když dva dělají totéž, není to totéž. Fantom Opery 17. 2. 2019

Rčení "Když dva dělají totéž, není to totéž." mě vždycky rozesmálo. Říkala jsem si, že když dva lidé dělají totéž, mělo by to být totéž. Postupem času člověk přišel na to, že to tak vždycky být nemusí. Ukázkový příklad jsem měla možnost vidět na dnešním představení muzikálu Fantoma Opery.

U role, která má dvě či tři alternace, se dají předpokládat drobné rozdíly. Ale aby Fantom měl dvě zcela odlišná pojetí, to mě zaskočilo.

V roli Fantoma Erika se v pražské verzi alternují Radim Schwab a Marian Vojtko. Nejmarkantnější rozdíly vidím ve scénách prvního odmaskování a ve finále.

V pojetí Radima Schwaba si Erik po prvním stržení masky zakrývá znetvořenou část obličeje rukou, a i když je rozzlobený, v jeho hlase je slyšet smutek. Když přichází ke Christine je děsivý, ale hněv záhy přechází v žal a sklíčený Fantom pokleká u Christine. Marian Vojtko má přístup zcela odlišný. Fantom po stržení masky nechává tvář odkrytou a kolem Christine krouží jako sup. V hlase je slyšet pouze hněv a nic jiného. Ve chvíli, kdy se Christine vrhne na zem a kryje si hlavu, se nad ní sklání a nenávistně jí syčí do ucha. Když jsme tato dvě pojetí probíraly s kamarádkou, velmi originálně převedla obě koncepce do prosté mluvy. Když zpívá Radim, vypadá to takto: "Ach bože! Christine. Proč jsi to udělala? Já jsem zrůda. Jak bys mě teď mohla milovat?" A u Mariana to vyzní takhle: "Ty zmije! Jak sis mohla dovolit strhnout mi masku?! Tak, teď si to pořádně užij! Budu tvá noční můra!" Ano, přesně tak to působí i na mne.

Ve finále jde v podstatě o stejný problém. Fantom Radim sice Christine vyhrožuje, že popraví Raoula, pokud s ním nezůstane, ale stále v nás vzbuzuje soucit. V hlase je opět slyšet smutek. Ve finále bychom mu všichni přáli, aby se Christine rozhodla zůstat s ním. Christine se téměř nedotkne (kromě okamžiků, kdy ji táhne od Raoula pryč). Když ji nakonec propouští i s jejím milým na svobodu, je v jeho výkřiku "Chci být sám!" tolik bolesti a zoufalství, že máme problém udržet slzy. Oproti tomu, když na scénu přitáhne Christine Fantom Marian, mám pocit, že Erikovi přeskočilo. Christine sem tam trochu přiškrtí a pak ji odhodí na zem. Je agresivní, šíleně se pochechtává. Místo soucitu ve mně vyvolává jen nechuť a nevěřícný smích. Ano, smích. Dnešní finále s Marianem Vojtkem jako Fantomem mi přišlo směšné. Tentokrát jsem zase po dlouhé době stranila Raoulovi.

To jsou asi dva nejzásadnější rozdíly mezi oběma představiteli. Když si porovnám oba výkony s příběhem Gastona Leroux, je pro mne vítězem Radim Schwab. Panu Vojtkovi bych doporučila, aby se nad svým pojetím trochu zamyslel a aby hrál s Christine, ne sám za sebe. Při Hudbě noci stojí Christine vlevo od Fantoma a ten se při zpěvu dívá do publika, jako by kontroloval, zda je naše pozornost věnována jemu. Samozřejmě, jeviště sledujeme zrakem bedlivákem. :-) Ale abych ho jen nekritizovala, musím pochválit ústřední duet s Christine. To znělo moc hezky.

V tomto případě se ukázala pravdivost rčení "Když dva dělají totéž, není to totéž." Naštěstí máme možnost si alternaci vybrat a nakonec jsem ráda, že jsem dala šanci všem.

A když už tak jedeme v těch příslovích... Všechno zlé je pro něco dobré. Aspoň jsem věnovala pozornost menším rolím, které jsou pro děj velice důležité, ale nemají od diváků takovou pozornost, jakou si zasluhují. Mluvím zejména o postavě Madame Giry, kterou v dnešním představení hrála vynikající zpěvačka Miroslava Časarová. Madame Giry je postava, která má na děj velký vliv. Nebýt jí, Raoul se nedozví, kde hledat Christine. Mirka Časarová je vynikající pěvecky i herecky. Ráda bych šla na její koncert. Snad něco najdu. Další na řadě je Monsieur Reyer - hlavní korepetitor. V dnešním představení ho ztvárnil Jindřich Nováček. Je to role činoherní a nezapomenutelná. Věta "Téměř, ale ne." už mezi mnohými návštěvníky divadla zlidověla. První tenor Ubaldo Piangi a diva Carlotta Giudicelli v podání Nikolaje Višňakova a Terezy Mátlové. Komická dvojice "celebrit" sboru, ale skvěle zazpívaná. A v neposlední řadě Passarino Jakuba Hübnera. Moc se nám líbil. Herecká stránka je velmi dobře zvládnutá. Dnes jsem si poprvé všimla, že se snaží Christine varovat před "nepravým" Donem Juanem.

Závěrem řeknu jen: pořád je co objevovat. :-)