Jak jsem si prvně zkusila dvoják, 27. 5. 2017


27. května jsem si vyzkoušela svůj první dvoják. Bylo to představení muzikálu Sibyla královna ze Sáby. Střihla jsem si odpolední i večerní představení. A proč jsem to udělala? Odpověď je tu.
Měli jsme koupené čtyři lístky na termín Radima Schwaba, ale jak už to tak bývá, přišla změna alternace. A protože na večer bylo ještě volno, tak uzrál nápad jít dvakrát. Ano jsem blázen a nemyslíte si to jen vy, co to zrovna čtete. Moje rodina je stejného názoru.
Ale jedno pozitivum to mělo. Viděla jsem v jeden den dva různé Šalamouny. Odpoledne hrál Daniel Hůlka a večer Radim Schwab. Znovu jsem si mohla porovnat jejich výkony a všimnout si rozdílů. Daniel měl v první polovině představení trochu potíže vybavit si text, ale škobrtnutí byla jen dvě a pak to rozjel naplno. Emoce byly i nádherné dlouhé tóny. Radim Schwab nikdy potíže s textem nemá. Užili jsme si jak emocí, tak pěkných tónů. Ale ani jemu se dnes nevyhnula chybka - přeskočil mu hlas. Ale na výkonu to nic nezměnilo. Jen nám to připomnělo, že i umělci jsou lidé a stát se to může každému.
Po dnešku vidím hlavní rozdíl v jejich pojetí rolí. Danův Šalamoun je zralý muž, který se sice bezhlavě zamiluje, ale pořád je u něj na prvním místě královská důstojnost. U Radima vidím Šalamouna živelnějšího. Jako člověka, který se zamiloval tak silně, že dokáže hodit vše za hlavu a prožívat lásku jako prvně zamilovaný mladíček. Obě pojetí mají něco do sebe a u každé alternace si najdete něco svého. Už jsem to několikrát řekla, ale pro mne je stále vítězem, ač o chlup, Radim Schwab.
Musím říct, že dnešní den byl v divadle Hybernia asi pod vlivem nějakého kouzla. Objevovala se řada technických potíží. Už odpoledne to nebylo se zvukem nejlepší, ale večer tomu nasadil korunu. Šalamounovi přestal fungovat port a chvílemi ho téměř nebylo slyšet. Ale král si s tím poradil. Jedno škubnutí, ohlušující zapraskání v reproduktorech a bylo to zase v pořádku.
Také technika jeviště odmítala večer spolupracovat. Ve scéně, kdy se Sibyla sbližuje se Šalamounem a odchází spolu na lůžko, má celá komnata i s aktéry zajet do propadla a na scéně zůstává jen Čas, který klečel na "střeše" paláce. Ale ouha. Šalamoun vyzná Sibyle lásku, odvede ji na lůžko, něžně obejme, ale komnata se nehýbe. Chvíli tedy spolu ještě vyčkávají a objímají se. Nakonec bere Šalamoun Sibylu do náručí a odnáší ji z hlediště. Kulisa je stále na svém místě a odmítá sjet dolů. A co hůř, nahoře zůstává uvězněn i Čas. Jeviště potemní a my v hledišti čekáme, co se bude dít. Rozsvěcí se a na scénu se vrací Šalamoun se Sibylou, aby oznámili publiku, že kvůli technické poruše bude představení na deset minut přerušeno. Do proslovu krále Šalamouna se ozývá i zoufalé špitání: "Já jsem tady. Co já?" Šalamoun se diví a myslí si, že to přichází z hlediště. Diváci naznačují, aby se podíval nad sebe. Dolů na něj hledí zoufalý Čas, kterého nakonec vysvobodili technici divadla s žebříkem.
Po deseti minutách se kulisy umoudří a pomalu sjedou dolů. Ale ten večer už víc nevyjedou. Představení se i přesto dohrálo a všem účinkujícím patří velký obdiv, za to, jak se vypořádali s překážkami.
Po skončení představení jsme se ještě na chvíli zastavili za divadlem a sledovali, jak účinkující odcházejí. A vyplatilo se to. Máme podpisovou kartu s milým věnováním od usměvavé Hanky Křížkové.
Dvoják byl pro mne neznámá a zajímavá zkušenost, ale pokud to nebude z nějakého důvodu nezbytné, tak je vyhledávat nebudu. Když vidím dvakrát po sobě to samé představení, nedokážu si to už tak vychutnat.