Humor Voskovce a Wericha se vrací domů, Hovory V + W, 5. 3. 2020
"Hned mě hněť!" či "Já se ptal dobře, ale blbýho." Je vám to povědomé? A to je jen maličký zlomeček z perliček, které postupně zlidověly. Řeč je o tvorbě dvou spolužáků z pražského gymnázia - pánů Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Připomenout jejich humor je cílem představení Hovory V + W, které uvádí pražské Divadlo Na Prádle.
Inscenaci tvoří šest forbín (předscén) proložených písněmi Jaroslava Ježka. Jde o autorské dílo Tomáše Kočárníka a Daniela Matouška. Poprvé bylo uvedeno před čtyřmi lety v rámci Studentského divadla Ústí nad Labem a dnes proběhla pražská premiéra. Proč tedy uvádí titulek, že se dnes již legendární humor vrátil domů? Protože před téměř 93 lety to v Divadle Na Prádle (tehdejší Umělecké Besedě) všechno začalo. :-)
V dubnu roku 1927 se tady konala premiéra první společné hry dvojice V + W s názvem Vest Pocket Revue. Byla určena pro spolužáky Jiřího Voskovce. Současně s touto hrou vznikla i první forbína. Byla to vlastně (ne)šťastná náhoda. Během představení se přetrhly provazy, na kterých visely kulisy. Dvojice autorů byla vystrčena před oponu s úkolem zabavit diváky, než bude závada odstraněna. Vznikl tak první improvizovaný dialog reagující na aktuální politické a kulturní dění. Předscéna se setkala s velkým ohlasem publika a stala se pevnou součástí představení. V roce 1939 emigrovali Jan Werich, Jiří Voskovec a hudební skladatel Jaroslav Ježek do Ameriky. Po válce se dvojice autorů vrátila a založila Divadlo V + W. Jiří Voskovec se nakonec rozhodl znovu vrátit do Spojených států amerických a Divadlo V + W zaniklo. Novým partnerem Jana Wericha v obnovených hrách i ve forbínách se stal Miroslav Horníček.
Tolik ke kratičkému výletu do historie a teď už zpět k představení Hovory V + W. Ze scény Divadla Na Prádle na nás shlíželi portréty Jana Wericha, Jiřího Voskovce, Jaroslava Ježka a Miroslava Horníčka. Předscény se odehrávaly před zataženou červenou oponou. Scéna je dílem Radka Černého.
Do rolí dvou klaunů "trousících moudrost" se převtělili Tomáš Kočárník (Jan Werich) a Ondřej Pecher (Jiří Voskovec/Miroslav Horníček). Přiznám se, že jsem měla trochu strach, jak to na mě zapůsobí. Mám zafixovanou jasnou podobu z nahrávek a záznamů. Ale obavy byly zbytečné. Zcela mě to pohltilo a naplno jsem si to užívala. Do textu byly vloženy i jemné narážky na dnešní dobu, např. na koronavirus. Navíc oba pánové si dali velmi záležet na tom, aby se co nejvíce přiblížili originálům, jak mluvou, tak pohybem.
Mohli jsme si užít celkem šest forbín ze tří her Osvobozeného divadla. Ze hry Caesar, která měla premiéru v roce 1932 a parodovala italského diktátora Benita Mussoliniho, jsme se smáli lehce hororové předscéně Račte si řát a filozofické Být či nebýt. Tři roky po Caesarovi měla premiéru hra o životě básníka Villona Balada z Hadrů, z níž zazněla Velká předscéna a Hned mě hněť aneb o imperativech. Tady dostal herecký prostor Tomáš Vaněk jako neochotný Doktor Hrubý, kterého museli "přivézt i s Möbelem". :-D A třetí hrou byla Těžká Barbora, poprvé uvedena v roce 1937. Příběh o tom kterak Eidamští chránili své město před vpádem Yberlandských upomínala na postup Henleinových požadavků a brojila proti kolaboraci. Ze jmenované hry pochází forbíny Příchozí Vejda a Interview.
Jednotlivé předscény se střídaly s písničkami Jaroslava Ježka s klavírním doprovodem Tomáše Pindóra. O zpěv se postaralo trio zpěváků Tomáš Vaněk, Monika Sommerová a Natálie Tichánková. Každý měl pro sebe dvě písně. Tomáš nám připomněl skladby Civilisace a Hej, pane králi! Natálie zazpívala písně Potopa a Kat a blázen. Monča zapěla skladby David a Goliáš a Ezop a brabenec. Zpěváky doprovázely dvě tanečnice Anna Kafková a Meggy Šimčáková. Smáli jsme se při forbínách a královsky jsme se bavili při hudebních vložkách. A nejen my. Na zpěváčcích bylo znát, že si to taky pořádně užívali. :-) Na závěr si všichni účinkující společně zazpívali písničku Život je jen náhoda a to už s nimi zpíval i celý sál. :-)
Všichni účinkující byli odměněni bouřlivým potleskem. Publikum křičelo nadšením a došlo i na potlesk ve stoje. Bouřlivými ovacemi byl odměněn i režisér představení Daniel Matoušek, který se kromě režie podílel též na navrhování kostýmů a osvětlení. Vskutku renesanční osobnost.
Premiéra se opravdu vydařila. Odcházela jsem a měla slz plné oči a hubu v křeči. (Milí čtenářové zajisté prominou poněkud lidovější vyjádření, ale nevím, jak lépe popsat svůj stav) Už dlouho jsem se tak nenasmála. :-)
Chcete-li si zajít na toto představení, máte možnost 19. dubna a 19. června. Více informací o představení Hovory V + W najdete na adrese www.napradle.cz
Představení Hovory V + W je sjednoceno pod značkou #stacimekulturu. Spojuje umělce z různých divadel. Připomíná výročí 115 let od narození dvojice V + W.