Fantom Opery trochu jinak

04.03.2018

Howardová A. G., Krverůž, CooBoo Praha 2017, 458 stran bez obrázků.


Hlavní hrdinka Rune je nadaná zpěvačka, která zvládne zazpívat jakoukoliv árii. Svůj dar však neumí ovládat, naopak, hudba zcela ovládá ji a často jí způsobuje i fyzické trápení. Zkrotit ji uměla pouze s pomocí svého otce a jeho houslí barvy černého inkoustu. Ten ale zemřel. Ve snaze jí pomoci, posílá matka Rune do Francie na uměleckou školu Krverůž. Doufá, že jí tu profesoři naučí její talent ovládat. Rune se seznamuje s prostředím školy, řeší každodenní starosti nováčků a nachází si i přátele. Hned první den zahlédne na zahradě tajemnou postavu v kápi. Ale něco ji stále znepokojuje. Má pocit, že ji někdo sleduje. Po škole kolují pověsti, že ji obývá tajemný fantom. Může to být pravda? Rune potkává i školní hvězdu a svou rivalku Katarinu, kterou zcela znemožní při konkurzu na hlavní roli v připravované školní opeře. Nedokáže ovládnout záchvat, který v ní hudba vyvolá a všechny ohromí silou a čistotou svého zpěvu. Ve snu ji navštěvuje tajemný houslista, od kterého dostává lekce zpěvu. Když se Rune ocitne v ohrožení života, setkají se osobně a poznává v něm tajemného muže ze zahrady. Polovinu tváře mu zakrývá maska.

Že už vám to dál přijde důvěrně známé? Možná, ale pár odlišností tu je. Maskovaný houslista není Fantom, ale jeho adoptivní syn Trn. Nemá hypnotizující sametový hlas, protože mu jako malému zničili hlasivky lihem. Masku nosí ze solidarity se svým otcem Erikem.

Knihou Krverůž probleskují odkazy na Fantoma Opery ze všech stran. Budova školy svou architekturou nápadně připomíná operu a byla prý i předobrazem pro Palais Garnier. Runina rivalka Katarina je spřízněna se slavnou zpěvačkou Christinou Nilssonovou, která se stala inspirací pro postavu Christine Daaé. Rune si před svým příchodem do školy nastudovala román Gastona Lerouxe a sama na něj upozorňuje. Objevují se všechny "klíčové" momenty románu: sledování hlavní hrdinky pomocí zrcadel, scéna setkání na střeše školy i závěrečný únos a nutnost volby.

Novinkou je vývoj u postavy Erika. Není hlavní postavou, spíše šedou eminencí v pozadí. Největší prostor dostává až v závěru příběhu. Je na světě už přes sto let. Pochází totiž z rodu energetických upírů, kteří se živí životní sílou ostatních lidí, stejně jako jeho syn Trn. Rune pomalu zjišťuje, že i ona patří k jejich druhu. Je spřízněná s hrabětem Saint Germainem, který prý byl nesmrtelný a nikdo ho nikdy neviděl jíst. Během svých schůzek se Rune a Trn do sebe zamilují a postupně se dovídají vše o své minulosti. Jejich pouto ještě zesílí, když se dozví, že tvoří dvě poloviny jedné duše. Rune však netuší, že padla do pasti, kterou nachystal Erik, aby ji získal pro svůj plán. Ve svém doupěti ukrývá kryokomoru a Rune potřebuje k tomu, aby mohl oživit... Ale víc už prozrazovat nebudu. Rune a Trna čeká boj o společnou budoucnost. Budou spolu? Dosáhne Erik svého nebo se zachová velkoryse jako už jednou? Chcete-li to vědět, tak čtěte Krverůž.

Kniha se čte poměrně dobře. Má spád a styl vyprávění je osvěžující. Střídají se tu dvě formy. Části vyprávěné z pohledu Rune jsou psány ich-formou. Kapitoly líčící příběh Trna a Erika vypráví spisovatelka er-formou. Mluví o nich ve třetí osobě. Text je členěn do kapitol, které uvozují citáty z různých literárních děl nebo citáty spisovatelů. Začátky kapitol zdobí motiv trnů a text knihy je tištěn červenou barvou. Rušivým momentem při čtení je množství překlepů.

Pokud mám zhodnotit samotný příběh, tak jeho pojetí je originální, ale není mi blízké. Z Erika se tu stává až moc velký démon a celkové pojetí energetických upírů se mi moc nezamlouvá. Já mám radši klasický model příběhu. Kniha na mne dělá dojem, že jde o pokus přiblížit klasický román Gastona Lerouxe dnešní mládeži, okořeněný trochou fantasy.

Oceňuji kapitolku Poznámka autorky, kde vysvětluje své důvody k sepsání knihy a předkládá historická fakta, která použila.

Krverůž asi nebude patřit ke knihám, ke kterým bych se vracela moc často, ale své místo u mě v knihovně už našla. Kdyby nic víc, tak mám po jejím přečtení vždy potřebu začíst se do románu Gastona Lerouxe nebo si aspoň pustit hudbu z muzikálu.