Divotvorný hrnec, 9. 6. 2019
Jakpak je dnes u nás doma?
když si mlha lehá do vřesu,
a když ze vsi až k nám proniká harmonika
a když se ozvěnou, nad planou vodou
nese do lesů.
Je Vám to povědomé? Je to písnička, která už u nás zdomácněla. Jmenuje se U nás doma (v originále How Are Things in Glocca Morra?) a je součástí muzikálu Divotvorný hrnec. Původní dílo s názvem Finian's Rainbow autorů Burtona Lanea, Edgara Yipa Harburga a Freda Saidyho mělo v Americe premiéru v roce 1947. Příběh irských vystěhovalců, za kterými do Ameriky přichází i domácí skřítek Og, a rasistického senátora, který je kouzlem potrestán, zaujal Jana Wericha a Jiřího Voskovce. Muzikálovou tvorbu znali, poznali ji v Americe během druhé světové války, když pobývali v emigraci. Příběh upravili pro české poměry. Ze skřítka se stal typický jihočeský vodník jménem Čochtan a z irských přistěhovalců čeští emigranti. Texty písní se přizpůsobily českému prostředí. Hru u nás uvedli v roce 1948.
Do amerického státu Missitucky přijíždí Josef Maršálek se svou dcerou Káčou, aby tu uskutečnil svůj plán na rychlé zbohatnutí. Říká se, že kdo ve Štědré Dolině zasadí do země trochu zlata, rázem se z něj stane milionář. Maršálek hodlá svůj sen naplnit, a proto koupí část pozemku, aby na něm mohl zakopat zlato, které odcizil vodníku Čochtanovi. Jaké překvapení, když se v Americe zjeví i Čochtan a chce svůj hrnec se zlatem zpět. Mezitím se Maršálkova dcera Káča seznámí s rebelem Woodym a jeho němou sestrou Zuzanou. O pozemky Štědré Doliny má zájem i podlý senátor Kets Mets Randall. Během sporu s Randallem Káča vyřkne přání, aby na vlastní kůži poznal, jaké je mít černou kůži. Stojí v místě, kde je ukryt kouzelný hrnec zlata a její přání se splní. S černým Randallem se setkává vodník Čochtan a jeho povahu napraví. Senátorovi pomocníci mezitím zatýkají Káču s Woodym a chtějí je popravit za čarodějnictví. Maršálek hledá kouzelný poklad, aby je oba zachránil, ale marně. Hrnec schovala Woodyho sestra Zuzana. Čochtan se do Zuzany zamiluje. Čas popravy se pomalu blíží a všichni hrnec zoufale hledají. Zuzana o něm ví, ale nikdo jejímu vysvětlování nerozumí. Čochtan vysloví přání, aby znovu mluvila. Stane se. Hrnec však může splnit už jen jediné přání. Čochtan se musí rozhodnout. Zachrání život Káče a Woodymu a nechá Randalla znovu zbělat, nebo se vrátí zpět do pohádky? Nechte se nalákat do divadla s "nejvyšším stropem na světě" a poznáte to. :-)
Divotvorný hrnec patří k oblíbeným stálicím repertoáru mnoha divadel. Otáčivé hlediště v Českém Krumlově se k němu vrátilo v obnovené premiéře a zahájilo jím svou 61. sezónu. V roli vodníka Čochtana vystupoval Martin Hruška. Jeho vodník je rázovitý a zábavný. Zejména dialog s Káčou, ve kterém vzpomínají na události, které se děly ve Zlaté stoce, okres Třeboň měl velký úspěch. Mezi diváky už dopředu zaznívaly úryvky textu, zejména věta "Ještě ho mám schovaný." se opakovala často a dlouho dopředu. :-D Josefa Maršálka hrál Miloslav Veselý a jeho dceru Káču Iva Hošpesová. Oba dva pěkně zpívají a herecky byli velmi věrohodní. Rebela Woodyho ztvárnil Jan Kříž, kterého většina z nás bude znát z muzikálové scény. Ale nejen to. Jan Kříž vystupoval i v zahraničí, v německém muzikálu Tanz der Vampire, kde si zahrál roli hraběte Krolocka. Němou Zuzanu, která se vyjadřuje tancem, hrála Jana Kotrbatá. "Záporáka" Randalla vystřihl František Brantalík. Scéna jeho zčernání byla velmi působivá. Jeho pomocníky Buzze Collinse a Šerifa ztvárnili Jáchym Kučera a Josef Průdek.
Atmosféra představení je vždy úžasná, už díky prostředí. Mohli jsme se pokochat Randallovým sídlem - zámečkem, hned jsme se ocitli u studny a také ve vesnici. Zážitek umocnil orchestr, který byl schován za stromy u zámečku a sbor opery Jihočeského divadla. O taneční složku představení se postarali členové baletu Jihočeského divadla a žáci baletní školy Jihočeského divadla. A protože jsme byli v Americe, tak se kolem nás proháněl i jeep Willys Fort z roku 1943. Opravdu pestrá mozaika vjemů a zážitků. :-)
Představení se opět hrálo bez přestávky, ale uteklo to tak rychle, že jsme se ani nenadáli a bylo tu finále. Všichni účinkující byli odměněni dlouhým potleskem. Odcházeli jsme spokojení, rozesmátí a mnozí z nás si prozpěvovali. Kdo máte chuť, určitě do Českého Krumlova vyražte, rozhodně to stojí za to. :-)
Ještě, že nám pánové Voskovec a Werich zanechali tenhle klenot. Patří jim velký dík za první "opravdový" muzikál uvedený v Československu a dalo by se říct i v Evropě.
