Císařovna ovládla Plzeň. Muzikál Elisabeth, 21. 8. 2020
V pátek jsem se vypravila do Plzně. Chtěla jsem na vlastní oči vidět císařovnu. Ano, čtete správně. Císařovnu, legendární Sissi, která zavítala do Plzně ve své muzikálové podobě. V listopadu loňského roku proběhla na Nové scéně Divadla J. K. Tyla česká premiéra muzikálu Elisabeth autorské dvojice Michael Kunze a Sylvester Levay. Světová premiéra Elisabeth se konala ve Vídni v roce 1992 v Theater an der Wien. Hlavní role tehdy ztvárnili Pia Douwes (Elisabeth) a Uwe Kröger (Smrt). Příběh je inspirován životem manželky císaře Františka Josefa I. Tak jen na úvod několik základních informací o osobě císařovny. Narodila se v roce 1837 jako dcera bavorského vévody Maxmiliana Josefa. V šestnácti letech se provdala za rakouského císaře. Byla známá svou přísnou životosprávou. Držela drastické diety a stahovala se do šněrovaček. Sebevražda syna, korunního prince Rudolfa, v roce 1889 na zámku Mayerling, ji uvrhla do věčného smutku. Nikdy už nenosila jiné šaty než černé. Život Sissi se ukončil v roce 1898, když ji v Ženevě probodl pilníkem italský anarchista Luigi Lucheni.
Císařovna přijela do Plzně už ke konci loňského roku, ale nestihla se tu ani pořádně zabydlet a pandemie všechno změnila. Letos začalo plzeňské divadlo svou sezónu dříve než je zvykem, už ve druhé polovině srpna. A hned pěkně slavnostně. Já měla to štěstí, že jsem se k tomu připletla také. :-)
Dvě hodiny před večerním představením se ve foyeru Nové scény konala vernisáž Jsme muzikál! 70. Dne 12. března 1950 se v Plzni uskutečnila premiéra prvního muzikálového představení. Tušíte, který muzikál to byl? Já vám to prozradím. První muzikál se v Čechách objevil v roce 1948. V Divadle V+W se 6. března uskutečnila premiéra Divotvorného hrnce v úpravě Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Skoro přesně dva roky potom se Divotvorný hrnec objevil i na prknech Krajského divadla Plzeň. A od té doby je muzikál v Plzni jako doma. Úvodní slovo pronesli ředitel divadla MgA. Martin Otava, Ph.D. a šéf souboru muzikálu MgA. Lumír Olšovský. Přivítali návštěvníky a následně předali slovo autorovi výstavy a dramaturgovi divadla Mgr. Pavlu Bárovi, Ph.D., který pohovořil o vzniku výstavy. Součástí vernisáže bylo i hudební vystoupení dvou členů muzikálového souboru. Jako první se nám představila Stanislava Topinková Fořtová s písní Dneska svůj den mám z muzikálu Funny Girl. Potom jsme si vychutnali píseň Ulice, kde bydlíš ty z muzikálu My Fair Lady v podání Dušana Krause. Nakonec se pánové připravili ke slavnostnímu přestřižení pásky a výstava byla zahájena. Ve třech patrech na nás čekala spousta informací o odehraných představeních, osobnostech souboru a osudech divadla. Velmi zajímavé byly panely o přípravě představení. Vše doplňovaly vystavené kostýmy, rekvizity a fotografie.
Čas běžel a přišel čas přesunout se do hlediště. Večer nás čekala audience u Její Výsosti. Pomalu se blížila sedmá hodina a hlediště se stále neotvíralo. Snad není nějaký problém. Představení bylo zahájeno s patnáctiminutovým zpožděním. Vedoucí souboru muzikálu Lumír Olšovský vystoupil před publikum, aby zpoždění vysvětlil. V tom se ozvalo hlášení upozorňující na vypnutí mobilních telefonů. Počkal na konec a chtěl pokračovat, ale nějak pozapomněl, že stejné hlášení proběhne ještě ve dvou jazycích a bude následovat i upozornění na nutnost mít roušku. Ale pan Olšovský se nenechal zaskočit a my tak měli hlášení i s praktickou ukázkou. :-) Konečně dostal možnost říct, co měl na srdci. Důvodem zdržení byly nefungující technologie. Vypadalo to, že zažijeme představení v nouzovém režimu a s kulisami budou hýbat technici v černých montérkách. Když se jim povedlo scénu přestavět, technologie začaly opět fungovat. Kulisy bylo nutné znovu postavit na původní místa. Zřejmě tu řádil nějaký zlomyslný šotek. :-)
Příběh začal. V říši mrtvých se koná soud nad vrahem císařovny Luigim Luchenim. Obviněný se hájí, že ho ke spáchání atentátu vedla jen touha panovnice po Smrti. Aby dokázal svou nevinu, vyvolá ze záhrobí všechny zúčastněné. Setkáváme se s mladičkou Elisabeth, dcerou vévody Maxe. Temperamentní a nezkrotná slečna se zajímá o cirkusové umění. Když chce předvést ostatním chůzi po provaze, spadne a setkává se s tajemným černým šlechticem. Je to sám Smrt, který se do ní zamiloval a od té chvíle je jí neustále nablízku. Elisabethina matka Ludovika mezitím s matkou císaře plánuje jeho sňatek se svou starší dcerou Helenou. Co čert nechtěl, František Josef se zamiluje na první pohled do Elisabeth a koná se slavná svatba. Přicházejí první problémy. Mladá císařovna se jen těžko smiřuje s pravidly dvora a tvrdým dozorem své tchýně. Postupně přichází na to, že její největší zbraní může být její půvab. Začíná se stále více prosazovat. Odmítá i svého ctitele Smrt. Ale ten si to nenechá jen tak líbit. Léta plynou a Sissi se své rodině stále více vzdaluje. Hodně cestuje a pečuje o svou krásu. Problémy jejích dětí ji nechávají chladnou. Mezitím se Smrt sbližuje s korunním princem Rudolfem a postupně ho přivádí až k sebevraždě. Zlomená Alžběta žádá Smrt, aby ji osvobodil a odvedl do své říše. Smrt odmítá, chce Alžbětu trestat. Teprve vražedný útok Luigiho Lucheniho spojí Elisabeth s jejím nejvěrnějším ctitelem.
Co mě zaujalo na první pohled, bylo působivé hluboké jeviště. Scénu pro muzikál vytvořil Ondřej Zicha. Je jednoduchá, tvořená čtyřmi zdobenými sloupy, které se podle potřeby spouští a vytahují nahoru. Po stranách vidí divák sochy koní. Prostředí je dále dotvářeno pomocí závěsů. Nepoužívají se projekce. Myslela jsem si, že na scéně uvidíme v pozadí třeba prostředí zámku z 19. století, ale když se zpětně dívám na fotografie, docházím k závěru, že bylo záměrem tvůrců, aby diváka nerozptylovala příliš plná scéna. Tvůrcem krásných a velkolepých kostýmů je Roman Šolc.
Velkým kladem plzeňského divadla je orchestr. Málo platné, živá hudba vždy posune zážitek o úroveň výš. Zpočátku trochu zlobila zvuková technika. Lucheni se potýkal se svým portem. Chvílemi nebylo slyšet zpěv.
V hlavní roli Elisabeth vystoupila Soňa Hanzlíčková Borková. Líbila se mi herecky i pěvecky. Její Elisabeth prošla úžasnou proměnou od naivní holčičky až po zralou ženu, která přesně ví, co chce a jak toho dosáhnout. K roli patří nejhezčí píseň muzikálu Jen já vím, jak mám žít. Kdo nezná muzikál bude tuhle píseň možná znát v podání Leony Machálkové pod názvem Já chci být jen svá.
Vypravěče příběhu anarchistu Lucheniho ztvárnil Martin Holec. Jeho Lucheni je teatrální, temperamentní Ital a mě moc bavil. I když po všech těch psích kusech, které na jevišti vyvádí, musí být po představení vyřízený. Píseň Kýč! mi díky němu utkvěla v paměti na hodně dlouho.
Velmi zajímavé je v muzikálu pojetí Smrti. Obvykle ji máme zafixovanou jako bytost bez emocí, která do ničeho nezasahuje a životy bere, když dojdou ke svému konci. Tady se najednou objevuje Smrt-muž, který má city. Zamiluje se do ženy, a když nejsou jeho dvoření není opětováno, jak očekává, neváhá se pomstít. Roli Smrti hrál Jan Kříž. Po herecké stránce byl výborný, ale nemám ráda barvu jeho hlasu. Není mi příjemná, hlavně ve vyšších tónech. V porovnání se zahraničními smrťáky působí ten náš mnohem démoničtěji.
Představitel císaře Františka Josefa I. Jozef Hruškoci vystupuje v muzikálu bez alternace. Císaře ztvárnil takového, jak ho popisují i prameny. Ve většině případů se chová chladně a odtažitě. Na první místo staví zájmy říše. Historik Otto Urban ho popsal jako "jednoho z nejvýznamnějších a přitom nejméně osobitých vládnoucích monarchů 19. století". Jozef Hruškoci přidal tomuto panovníkovi jeden velký klad - krásný zpěv.
Arcivévodkyně Sofie prý byla u dvora jediným opravdovým chlapem. No, myslím, že po výkonu Renáty Podlipské bych tomu i věřila. Z její Sofie sálala tvrdost na dálku. K tomu ještě silný hlas a vůdčí osobnost je na světě.
Doslova zjevením byl pro mě Pavel Klimenda v roli arcivévody Rudolfa. Na relativně malém prostoru dokázal velice působivě ztvárnit Rudolfův pád. Duet se Smrtí Stíny jsou dnes delší patřil k nejlepším momentům muzikálu. Stejně jako Jozef Hruškoci nemá alternaci.
Nesmím zapomenout na vynikající company. Sborové scény, choreografie, např. u písně o nedostatku mléka pro děti obyvatel Vídně, byly vemi působivé.
Uteklo to velmi rychle a najednou byl konec. Nadšené publikum odměnilo všechny účinkující bouřlivým potleskem vestoje. O řadu níž pod mým místem seděl pan režisér Lumír Olšovský. Celé představení prožíval s herci a držel jim palce. Podle reakce při děkovačce bych řekla, že byl s celým představením spokojen. :-) A protože "líná huba holé neštěstí", mám v programu i jeho podpis. :-D
Muzikál Elisabeth je velmi působivý a já se určitě budu chtít vrátit, abych viděla i alternace.
