Christine či Carlotta? Fantom Opery 17. 5. 2019

Vidět obě představitelky Christine najednou na jevišti? Obvykle se to stává u slavnostních představení, např. při zahajování sezóny. Ale při "obyčejné" repríze? Jde to, dnešní představení nám takovou možnost dalo.

Monika Sommerová vystupovala v roli divy Carlotty Giudicelli. Těšila jsem se moc a byla jsem zvědavá, jak se Monika popasuje s rolí, která je protikladem Christine. Skromná a něžná Christine versus pompézní a samolibá Carlotta. Výsledek předčil má očekávání. Monča předvedla strhující pěvecký i herecký koncert. Její Carlotta je "na zabití", ale celou dobu jsem se u toho královsky bavila. Stačilo sledovat, jak se Carlotta "ksichtí" při zmínce o své rivalce. Když došlo na Il Muto, napjatě jsem čekala na scénu s žábou. Musím říct, že to, co Monika předvedla, byla ta nejlepší žába ze všech. Takhle si představuji Carlottino kvákání, jak je popsáno v románu. Do své postavy vložila humor i razanci, o čemž svědčí kbelík uklízeček, který rozjetá Carlotta dokázala odkopnout až pod nohy diváků v první řadě. Monči výkon je o to úctyhodnější, že roli zvládla nastudovat za pouhé dva týdny. Pokud byste chtěli vidět Moniku Sommerovou v roli Carlotty, máte možnost ještě 7. června.

Carlottě Monice zdatně sekundoval Piangi v podání Daniela Matouška. Má velmi příjemný hlas. Jejich dvojice operních celebrit mě neskutečně bavila. Nesmím zapomenout na Madame Giry v podání výborné Mirky Časarové. I ona Monče pomáhala. Při Maškarní spolu holky tančí na schodech a zřejmě je tam něco velmi pobavilo. Obě byly rozesmáté jak sluníčka.

Přesně po třech měsících jsem znovu jako Fantoma viděla Mariana Vojtka. I na něj jsem byla zvědavá. Dostaly se ke mně zvěsti, že na svém projevu zapracoval a ubral na "psychopatičnosti". Možná, ale ne na představení, kde jsem byla já. Spíš bych řekla, že ještě přitvrdil a i nadále hraje jen sám za sebe, ne s ostatními. Škoda. Možná za to mohl nadcházející úplněk. Chvílemi jsem měla pocit, že místo na Fantoma se dívám na zlého vlka. Bylo tam zlostné vrčení i štěkání textu. Chybělo už jen vytí. Ale abych zase jen nebrblala... Velice pěkná byla scéna, kdy Fantom zpívá na střeše opery. Koncový tón zněl opravdu nádherně. A velmi se mi líbila Marianova práce s pláštěm. Zejména na konci Hudby noci, kdy jím přikrývá Christine.

Vtipným zpestřením představení byl rozhovor mezi řediteli (Bronislav Kotiš a Pavel Vítek) s dirigentem (Jan Franc) před scénou na střeše opery. Pánové si přidali text a publikum se velmi dobře bavilo. Nevím, zda se mi povede vybavit si přesně, co se říkalo, ale bylo to zhruba takto:

André: Představení bude pokračovat za deset minut, kdy role hraběnky bude zpívána slečnou Christine Daaé.

Dirigent: Tady si každý dělá, co chce.

Firmin: Dirigent má nějaké připomínky? Vy si tam šmidlejte ručičkou...

André: Co byste tedy dělal Vy?

Dirigent: Vy jste tady ředitel.

André: A mezitím ctěnému publiku nabídneme balet. (poskakuje v náznaku baletních kroků)

Dirigent: Vy sám???

André: To byste se divil. Maestro, přesuňte sem ten balet. Hned!

Jsem moc ráda, že jsem mohla vidět Monču jako Carlottu. Ukázala, že se dokáže popasovat s různými typy rolí. :-) Bylo to milé zpestření.